VHÚ MOVIES

VHÚ MOVIES

VHÚ MOVIES

Přelomové okamžiky našich moderních dějin v exkluzivních dokumentech z největší sbírky vojenských filmů v České republice, z Vojenského historického ústavu Praha.

IV. mezinárodní letecký mítink v Curychu 1937

 Neutrální Švýcarsko bylo jedinou zemí, která mezi dvěma světovými válkami dokázala pravidelně pořádat rozsáhlé a mezinárodně dobře obsazené letecké setkání. Curyšský mítink, konaný v pětiletých intervalech, tak byl pokládán za měřítko vyspělosti tehdejších evropských letectev. Do naší letecké historie se nejvýznamněji zapsal poslední, čtvrtý ročník, konaný od 23. července do 1. srpna 1937. Proběhl ve stínu zhoršující se mezinárodní situace, a proto měl i své politické konotace. Do Curychu se tehdy slétli „nejlepší letci a letadla z celé Evropy“. Ze čtrnácti zemí byla zdaleka nejpočetnější německá výprava. Demonstrovala zde technickou převahu své nedávno odtajněné Luftwaffe, jejíž příslušníci tehdy prodělávali křest ohněm v právě probíhající občanské válce ve Španělsku. Přesto českoslovenští letci v silné mezinárodní konkurenci dokázali vybojovat řadu významných úspěchů, které přesáhly rámec samotné curyšské soutěže. Unikátní záběry z odletu českých pilotů, jejich klání ve Švýcarsku a triumfálního návratu do Československa komentuje historik Vojenského historického ústavu Praha, Jiří Rajlich.

IV. mezinárodní letecký mítink v Curychu 1937

 Před 5 měsíci

 Neutrální Švýcarsko bylo jedinou zemí, která mezi dvěma světovými válkami dokázala pravidelně pořádat rozsáhlé a mezinárodně dobře obsazené letecké setkání. Curyšský mítink, konaný v pětiletých intervalech, tak byl pokládán za měřítko vyspělosti tehdejších evropských letectev. Do naší letecké historie se nejvýznamněji zapsal poslední, čtvrtý ročník, konaný od 23. července do 1. srpna 1937. Proběhl ve stínu zhoršující se mezinárodní situace, a proto měl i své politické konotace. Do Curychu se tehdy slétli „nejlepší letci a letadla z celé Evropy“. Ze čtrnácti zemí byla zdaleka nejpočetnější německá výprava. Demonstrovala zde technickou převahu své nedávno odtajněné Luftwaffe, jejíž příslušníci tehdy prodělávali křest ohněm v právě probíhající občanské válce ve Španělsku. Přesto českoslovenští letci v silné mezinárodní konkurenci dokázali vybojovat řadu významných úspěchů, které přesáhly rámec samotné curyšské soutěže. Unikátní záběry z odletu českých pilotů, jejich klání ve Švýcarsku a triumfálního návratu do Československa komentuje historik Vojenského historického ústavu Praha, Jiří Rajlich.

Invasní cvičení - květen 1943

 Československá samostatná brigáda ve Velké Británii prováděla na jaře a v létě roku 1943 pravidelné nácviky vylodění ve výcvikovém prostoru Orford. Velitelem brigády se v březnu 1943 stal plukovník Alois Liška a zůstal v této funkci (již jako brigádní generál) i po 1. září 1943, kdy se jednotka reorganizovala na Československou samostatnou obrněnou brigádu. Němý filmový záznam květnového nácviku byl zkopírován černobíle ve formátu 35 mm z původního barevného 16 mm Kodaku a ukazuje naloďování i samotné cvičné vylodění čs. pěchoty a obrněných transportérů Universal Carrier. K vyloďování transportérů je použito vyloďovacích člunů LCV, pěchota se vyloďuje ze člunů LCA a LCP(R). Filmový záznam dobře dokumentuje výzbroj a výstroj Československé samostatné brigády na jaře 1943.Původně němý film komentuje historik VHÚ Zdeněk Špitálník.

Invasní cvičení - květen 1943

 Před 5 měsíci

 Československá samostatná brigáda ve Velké Británii prováděla na jaře a v létě roku 1943 pravidelné nácviky vylodění ve výcvikovém prostoru Orford. Velitelem brigády se v březnu 1943 stal plukovník Alois Liška a zůstal v této funkci (již jako brigádní generál) i po 1. září 1943, kdy se jednotka reorganizovala na Československou samostatnou obrněnou brigádu. Němý filmový záznam květnového nácviku byl zkopírován černobíle ve formátu 35 mm z původního barevného 16 mm Kodaku a ukazuje naloďování i samotné cvičné vylodění čs. pěchoty a obrněných transportérů Universal Carrier. K vyloďování transportérů je použito vyloďovacích člunů LCV, pěchota se vyloďuje ze člunů LCA a LCP(R). Filmový záznam dobře dokumentuje výzbroj a výstroj Československé samostatné brigády na jaře 1943.Původně němý film komentuje historik VHÚ Zdeněk Špitálník.

Československé armádní manévry r. 1923 u Poličky

 Tradice velkých závěrečných vojenských cvičení československé armády začíná již roku 1922 vojenskými manévry u Sedlčan. O rok později proběhlo druhé velké závěrečné cvičení v okolí Poličky. Intenzivní přípravy na toto cvičení probíhaly již od začátku srpna 1923 a o jejich důslednosti svědčí, mimo jiné, „Vládní nařízení ze dne 7. srpna 1923 o zachování služebních a pracovních poměrů po dobu cvičení ve zbrani v roce 1923“, kterým se zajišťuje ochrana zaměstnaneckého poměru rukujících záložníků. V srpnu se také rekognoskoval terén a zjišťovaly ubytovací možnosti a kapacity pro důstojníky a čestné hosty. Samotné manévry probíhaly ve dnech 4.-7. září 1923 za účasti 30 000 mužů vojska a 1 400 důstojníků, jako pozorovatelé se ho zúčastnila také řada čestných hostů, vojenských atašé a novinářů. Námětem cvičení byl vpád nepřátelské armády červených z Kladska do Čech a její zastavení moravskou a českou armádou modrých. Červené (nepřátelské) straně velel generál Votruba a byla složena z jednotek Čtvrté pěší divize a První jezdecké brigády. Modrá strana koordinovaně postupovala proti nepříteli pod velením generála Podhajského. Ředitelem celých manévrů byl náčelník hlavního štábu československé armády generál Mittelhausser. Původně se počítalo rovněž s účastí prezidenta T. G. Masaryka, ten se ale nakonec nedostavil. Cvičení bylo zakončeno přehlídkou vojska konanou za účasti ministra národní obrany Františka Udržala a dalších významných osob odpoledne 7. září poblíž obce Vendolí u Svitav. Armádní filmaři natočili z průběhu cvičení poměrně obsáhlý obrazový záznam zachycující pohyby vojsk, vojenské a politické osobnosti i zajímavé ukázky vojenské techniky. Kromě starší výzbroje se na filmových záběrech objevuje rovněž nově zaváděná technika (např. stíhací letouny Aero A 18 a lehké tanky Renault FT).

Československé armádní manévry r. 1923 u Poličky

 Před 6 měsíci

 Tradice velkých závěrečných vojenských cvičení československé armády začíná již roku 1922 vojenskými manévry u Sedlčan. O rok později proběhlo druhé velké závěrečné cvičení v okolí Poličky. Intenzivní přípravy na toto cvičení probíhaly již od začátku srpna 1923 a o jejich důslednosti svědčí, mimo jiné, „Vládní nařízení ze dne 7. srpna 1923 o zachování služebních a pracovních poměrů po dobu cvičení ve zbrani v roce 1923“, kterým se zajišťuje ochrana zaměstnaneckého poměru rukujících záložníků. V srpnu se také rekognoskoval terén a zjišťovaly ubytovací možnosti a kapacity pro důstojníky a čestné hosty. Samotné manévry probíhaly ve dnech 4.-7. září 1923 za účasti 30 000 mužů vojska a 1 400 důstojníků, jako pozorovatelé se ho zúčastnila také řada čestných hostů, vojenských atašé a novinářů. Námětem cvičení byl vpád nepřátelské armády červených z Kladska do Čech a její zastavení moravskou a českou armádou modrých. Červené (nepřátelské) straně velel generál Votruba a byla složena z jednotek Čtvrté pěší divize a První jezdecké brigády. Modrá strana koordinovaně postupovala proti nepříteli pod velením generála Podhajského. Ředitelem celých manévrů byl náčelník hlavního štábu československé armády generál Mittelhausser. Původně se počítalo rovněž s účastí prezidenta T. G. Masaryka, ten se ale nakonec nedostavil. Cvičení bylo zakončeno přehlídkou vojska konanou za účasti ministra národní obrany Františka Udržala a dalších významných osob odpoledne 7. září poblíž obce Vendolí u Svitav. Armádní filmaři natočili z průběhu cvičení poměrně obsáhlý obrazový záznam zachycující pohyby vojsk, vojenské a politické osobnosti i zajímavé ukázky vojenské techniky. Kromě starší výzbroje se na filmových záběrech objevuje rovněž nově zaváděná technika (např. stíhací letouny Aero A 18 a lehké tanky Renault FT).

Čs. letci ve Velké Británii (1942/1943)

 Nahrubo střižený filmový záznam dokumentující československé letce ve Velké Británii v období 2. světové války. Materiál je nejednotného původu, zkopírovaný z původního barevného Kodaku. Zachycuje působení československých stíhacích letců v rámci společného Exeterského křídla (310., 312. a 313. peruť) v období přibližně od poloviny roku 1942 do poloviny roku 1943. V té době velel 310. peruti a od dubna 1943 pak celému křídlu W/Cdr František Doležal. Jemu je také ve filmu věnován největší prostor. Téměř celý záznam byl natočen na letišti v Exeteru a dokumentuje proto v naprosté většině pouze příslušníky 310. perutě a jejich Spitfiry Mk.VB/VC. Největší pozornosti se samozřejmě těší piloti (F. Doležal, K. Mrázek, L. Šrom, J. Střihavka, A. Fornůsek, J. Hartman, H. Hrbáček, E. Foit a řada dalších), ale i nelétající příslušníci třistadesítky.

Čs. letci ve Velké Británii (1942/1943)

 Před 6 měsíci

 Nahrubo střižený filmový záznam dokumentující československé letce ve Velké Británii v období 2. světové války. Materiál je nejednotného původu, zkopírovaný z původního barevného Kodaku. Zachycuje působení československých stíhacích letců v rámci společného Exeterského křídla (310., 312. a 313. peruť) v období přibližně od poloviny roku 1942 do poloviny roku 1943. V té době velel 310. peruti a od dubna 1943 pak celému křídlu W/Cdr František Doležal. Jemu je také ve filmu věnován největší prostor. Téměř celý záznam byl natočen na letišti v Exeteru a dokumentuje proto v naprosté většině pouze příslušníky 310. perutě a jejich Spitfiry Mk.VB/VC. Největší pozornosti se samozřejmě těší piloti (F. Doležal, K. Mrázek, L. Šrom, J. Střihavka, A. Fornůsek, J. Hartman, H. Hrbáček, E. Foit a řada dalších), ale i nelétající příslušníci třistadesítky.

Lidé a zbraně (1975)

 Vojenský historický ústav vznikl jako pokračovatel Památníku osvobození po skončení druhé světové války. Jeho součástí bylo i muzeum, které mělo schraňovat hmotný dokladový materiál k dějinám vojenství, především pak předmětů se vztahem k československým vojenským dějinám. V roce 1975, z kterého pochází film „Lidé a zbraně“, Vojenské muzeum sestávalo ze tří součástí: Vojenského historického muzea ve Schwarzenberském paláci na Hradčanském náměstí, Muzea čs. armády na Žižkově a Vojenského leteckého muzea ve Kbelích. Vojenské historické muzeum bylo veřejnosti otevřeno v roce 1947. Expozice začínala ve vrcholném středověku a chronologicky pokračovala až k první světové válce. Muzeum čs. armády navazovalo na Památník osvobození a zaměřovalo se na československé období od první světové války do roku 1945. Nejmladší součástí bylo v roce 1968 v bezprostřední blízkosti pražského vojenského letiště ve Kbelích založené Vojenské letecké muzeum specializující se na historii československého vojenského letectva. Film zachycuje muzejní expozice, restaurátorské dílny, depozitáře a obsahuje také ukázky použití některých historických palných zbraní.

Lidé a zbraně (1975)

 Před 6 měsíci

 Vojenský historický ústav vznikl jako pokračovatel Památníku osvobození po skončení druhé světové války. Jeho součástí bylo i muzeum, které mělo schraňovat hmotný dokladový materiál k dějinám vojenství, především pak předmětů se vztahem k československým vojenským dějinám. V roce 1975, z kterého pochází film „Lidé a zbraně“, Vojenské muzeum sestávalo ze tří součástí: Vojenského historického muzea ve Schwarzenberském paláci na Hradčanském náměstí, Muzea čs. armády na Žižkově a Vojenského leteckého muzea ve Kbelích. Vojenské historické muzeum bylo veřejnosti otevřeno v roce 1947. Expozice začínala ve vrcholném středověku a chronologicky pokračovala až k první světové válce. Muzeum čs. armády navazovalo na Památník osvobození a zaměřovalo se na československé období od první světové války do roku 1945. Nejmladší součástí bylo v roce 1968 v bezprostřední blízkosti pražského vojenského letiště ve Kbelích založené Vojenské letecké muzeum specializující se na historii československého vojenského letectva. Film zachycuje muzejní expozice, restaurátorské dílny, depozitáře a obsahuje také ukázky použití některých historických palných zbraní.

Partizáni (1969)

 Jedním z témat „Pražského jara“ roku 1968 byly také rehabilitace vojenských osob poškozených nejrůznějším způsobem během předchozích let komunistické vlády, zejména následkem masových personálních čistek v armádě provedených v prvních letech po únoru 1948 a ústících až k vykonstruovaným soudním procesům, dlouholetým trestům odnětí svobody a trestům smrti. „Obrodný proces“ v komunistické straně si vytknul za cíl prozkoumat tyto případy a napravit cestou rehabilitací napáchané morální škody. Film „Partizáni“ se zaměřil na pět někdejších slovenských partyzánů bojujících ve Slovenském národním povstání, které po válce potkaly nejrůznější osudy. Někteří z nich postupovali v kariéře, zatímco jiní byli perzekvováni. Generálmajor Ján Strcula (1912-2012) byl ve filmu vyzpovídán jako jeden z těch někdejších partyzánů, kteří se udrželi ve vysokých funkcích v armádě i za komunistické diktatury a teroru 50. let. Do generálské hodnosti byl jmenován v roce 1954, od roku 1958 byl zástupcem velitele 2. vojenského (východního) vojenského okruhu a později zastával rovněž funkce poslance Slovenské národní rady (1964-71) a Sněmovny národů Federálního shromáždění (1969-71). Poškozené zastupoval nejen ve filmu generálmajor in memoriam Martin Kučera (1914-1986). Zkušený partyzánský velitel byl rozhodnutím ministra Alexeje Čepičky v roce 1950 vyloučen z důstojnického sboru a propuštěn do zálohy. V letech 1951-1966 pracoval v různých dělnických povoláních. K 1. červnu 1968 byl reaktivován v hodnosti plukovníka a stal se členem Rehabilitační komise MNO, skupiny pro Slovenské národní povstání a partyzánský odboj. Film opatrně kroužil kolem odpovědi na otázku, proč došlo k perzekucím těch, kteří se vyznamenali během povstání a proč jim jejich někdejší spolubojovníci, kteří se ve funkcích udrželi, nepomohli. Formulování této odpovědi však nechává na základě nasbíraných rozhovorů na divákovi. Na závěr filmu zaznívá ještě přednormalizační naléhavá výzva někdejšího perzekvovaného partyzána Jána Hudce k odporu proti možnému odklonu od politiky demokratizace zahájené v lednu 1968: „Ak by dnes niekto siahol na Január, tak si tak myslím, že by sme sa museli brániť s takou istou morálnou silou ako v povstaní.“

Partizáni (1969)

 Před 6 měsíci

 Jedním z témat „Pražského jara“ roku 1968 byly také rehabilitace vojenských osob poškozených nejrůznějším způsobem během předchozích let komunistické vlády, zejména následkem masových personálních čistek v armádě provedených v prvních letech po únoru 1948 a ústících až k vykonstruovaným soudním procesům, dlouholetým trestům odnětí svobody a trestům smrti. „Obrodný proces“ v komunistické straně si vytknul za cíl prozkoumat tyto případy a napravit cestou rehabilitací napáchané morální škody. Film „Partizáni“ se zaměřil na pět někdejších slovenských partyzánů bojujících ve Slovenském národním povstání, které po válce potkaly nejrůznější osudy. Někteří z nich postupovali v kariéře, zatímco jiní byli perzekvováni. Generálmajor Ján Strcula (1912-2012) byl ve filmu vyzpovídán jako jeden z těch někdejších partyzánů, kteří se udrželi ve vysokých funkcích v armádě i za komunistické diktatury a teroru 50. let. Do generálské hodnosti byl jmenován v roce 1954, od roku 1958 byl zástupcem velitele 2. vojenského (východního) vojenského okruhu a později zastával rovněž funkce poslance Slovenské národní rady (1964-71) a Sněmovny národů Federálního shromáždění (1969-71). Poškozené zastupoval nejen ve filmu generálmajor in memoriam Martin Kučera (1914-1986). Zkušený partyzánský velitel byl rozhodnutím ministra Alexeje Čepičky v roce 1950 vyloučen z důstojnického sboru a propuštěn do zálohy. V letech 1951-1966 pracoval v různých dělnických povoláních. K 1. červnu 1968 byl reaktivován v hodnosti plukovníka a stal se členem Rehabilitační komise MNO, skupiny pro Slovenské národní povstání a partyzánský odboj. Film opatrně kroužil kolem odpovědi na otázku, proč došlo k perzekucím těch, kteří se vyznamenali během povstání a proč jim jejich někdejší spolubojovníci, kteří se ve funkcích udrželi, nepomohli. Formulování této odpovědi však nechává na základě nasbíraných rozhovorů na divákovi. Na závěr filmu zaznívá ještě přednormalizační naléhavá výzva někdejšího perzekvovaného partyzána Jána Hudce k odporu proti možnému odklonu od politiky demokratizace zahájené v lednu 1968: „Ak by dnes niekto siahol na Január, tak si tak myslím, že by sme sa museli brániť s takou istou morálnou silou ako v povstaní.“

Cesta k domovu (1970)

 Boje o Liptov patřily při osvobozování Československa v závěru druhé světové války k tvrdým epizodám vítězného postupu jednotek Rudé armády a 1. československého armádního sboru proti německé a maďarské armádě. Na konci ledna 1945 byla dobyta obec Liptovský Hrádok, ale další postup 4. ukrajinského frontu na tomto směru zastavil houževnatý odpor nepřítele využívajícího okolní horský terén, nepříznivé povětrnostní podmínky i problémy se zásobováním pohonnými hmotami, potravinami a municí. Opakované pokusy o proražení nepřátelské obranné linie 3., 5. a 15. února nevedly k úspěchu. Bez výrazných výsledků skončily také další pokusy o ovládnutí města v březnu 1945. Teprve útok 24. střelecké divize Rudé armády a 1. československého armádního sboru z 30. března 1945 vedl k obsazení Liptovského sv. Mikuláše a Ružomberoku dne 4. dubna 1945. O této bojové epizodě, která pro svou tvrdost byla někdy přezdívána jako „druhá Dukla“, natočil v roce 1970 dokumentární film „Cesta k domovu“ režisér armádního filmového studia Jozef Sedláček. Ve filmu na svoje bojové nasazení na Liptově vzpomínala řada bývalých slovenských vojáků jako na mimořádně těžké boje, jimž však byl v tehdejší politice dějin vymezen menší prostor než slavnější bitvě o Dukelský průsmyk. Ztráty 1. československého armádního sboru činily v těchto bojích přitom více než čtyři a půl tisíce padlých. Někteří z respondentů Sedláčkova filmu patřili k těm, kteří se nejdříve po boku německých spojenců účastnili tažení proti Sovětskému svazu, a teprve později našli „cestu k domovu“.

Cesta k domovu (1970)

 Před 7 měsíci

 Boje o Liptov patřily při osvobozování Československa v závěru druhé světové války k tvrdým epizodám vítězného postupu jednotek Rudé armády a 1. československého armádního sboru proti německé a maďarské armádě. Na konci ledna 1945 byla dobyta obec Liptovský Hrádok, ale další postup 4. ukrajinského frontu na tomto směru zastavil houževnatý odpor nepřítele využívajícího okolní horský terén, nepříznivé povětrnostní podmínky i problémy se zásobováním pohonnými hmotami, potravinami a municí. Opakované pokusy o proražení nepřátelské obranné linie 3., 5. a 15. února nevedly k úspěchu. Bez výrazných výsledků skončily také další pokusy o ovládnutí města v březnu 1945. Teprve útok 24. střelecké divize Rudé armády a 1. československého armádního sboru z 30. března 1945 vedl k obsazení Liptovského sv. Mikuláše a Ružomberoku dne 4. dubna 1945. O této bojové epizodě, která pro svou tvrdost byla někdy přezdívána jako „druhá Dukla“, natočil v roce 1970 dokumentární film „Cesta k domovu“ režisér armádního filmového studia Jozef Sedláček. Ve filmu na svoje bojové nasazení na Liptově vzpomínala řada bývalých slovenských vojáků jako na mimořádně těžké boje, jimž však byl v tehdejší politice dějin vymezen menší prostor než slavnější bitvě o Dukelský průsmyk. Ztráty 1. československého armádního sboru činily v těchto bojích přitom více než čtyři a půl tisíce padlých. Někteří z respondentů Sedláčkova filmu patřili k těm, kteří se nejdříve po boku německých spojenců účastnili tažení proti Sovětskému svazu, a teprve později našli „cestu k domovu“.

Lidice (1965)

 Dne 9. června 1942 vydal Adolf Hitler rozkaz, aby středočeská vesnice Lidice byla jako odplata za atentát československých parašutistů vyslaných z Velké Británie vyhlazena. Cíl atentátu, nejvyšší představitel okupační moci v Protektorátu, Reinhard Heydrich, zemřel na následky zranění 4. června 1942. Dne 10. června 1942 nacisté dospělé lidické muže na místě zastřelili, ženy odvlekli do koncentračních táborů a většinu lidických dětí později zavraždili poblíž obce Chełmno v Polsku. Lidice byly vypáleny a srovnány se zemí. Exemplárnost trestu vyvolala záhy vlnu odporu po celém světě. Po válce byly postaveny nové Lidice a na místě vyhlazené obce byl zřízen památník. Více než dvacet let poté se k tématu vrátil režisér armádního studia Pavel Háša (1929-2009), který využil částečného ideologického uvolnění v 60. letech a pustil se do dokumentaristicky podrobného zpracování tématu. Pro své investigativní cíle, pečlivou práci s historickými prameny a citlivé režijní podání emocemi přetíženého tématu zůstává Hášův film dodnes platným svědectvím o lidické tragédii. Titul byl, kromě české jazykové verze, vyroben i v pěti dalších jazykových mutacích.

Lidice (1965)

 Před 7 měsíci

 Dne 9. června 1942 vydal Adolf Hitler rozkaz, aby středočeská vesnice Lidice byla jako odplata za atentát československých parašutistů vyslaných z Velké Británie vyhlazena. Cíl atentátu, nejvyšší představitel okupační moci v Protektorátu, Reinhard Heydrich, zemřel na následky zranění 4. června 1942. Dne 10. června 1942 nacisté dospělé lidické muže na místě zastřelili, ženy odvlekli do koncentračních táborů a většinu lidických dětí později zavraždili poblíž obce Chełmno v Polsku. Lidice byly vypáleny a srovnány se zemí. Exemplárnost trestu vyvolala záhy vlnu odporu po celém světě. Po válce byly postaveny nové Lidice a na místě vyhlazené obce byl zřízen památník. Více než dvacet let poté se k tématu vrátil režisér armádního studia Pavel Háša (1929-2009), který využil částečného ideologického uvolnění v 60. letech a pustil se do dokumentaristicky podrobného zpracování tématu. Pro své investigativní cíle, pečlivou práci s historickými prameny a citlivé režijní podání emocemi přetíženého tématu zůstává Hášův film dodnes platným svědectvím o lidické tragédii. Titul byl, kromě české jazykové verze, vyroben i v pěti dalších jazykových mutacích.

Veterans of the RAF 1991 (1992)

 V září 1991 v tehdejším Československu vyvrcholila rehabilitace bývalých příslušníků RAF, kteří po únoru 48 zůstali ve svobodném světě. Tehdy se v Praze setkali všichni tehdy žijící západní letci - mimo jiné je přijal prezident Havel na Pražském hradě a zúčastnili se velkého leteckého dne v na letišti ve Kbelích.

Veterans of the RAF 1991 (1992)

 Před 7 měsíci

 V září 1991 v tehdejším Československu vyvrcholila rehabilitace bývalých příslušníků RAF, kteří po únoru 48 zůstali ve svobodném světě. Tehdy se v Praze setkali všichni tehdy žijící západní letci - mimo jiné je přijal prezident Havel na Pražském hradě a zúčastnili se velkého leteckého dne v na letišti ve Kbelích.

Phantom v ČSFR (1992)

 Ve sbírce VHÚ se nachází Phantom FGR.2, sériové č. XT 899. Stroj se stal darem RAF Leteckému muzeu HÚ AČR na počátku devadesátých let minulého století. Do Kbel jej přeletěl 16. ledna 1992 velitel základny RAF Wildenrath G/Cpt. Geoff Brindle s navigátorem W/Cmdr. Al Pulfreyem. Pochází z výzbroje 19. perutě RAF u které během 2. světové války sloužila řada československých stíhačů. 19. peruť se na FGR.2 přeškolila až v červnu 1976 z Lightnigů F.2 a působila z německé základny RAF Wildenrath od ledna 1977. Peruť se také podílela na operaci Desert Storm v rámci obrany kyperské základny od srpna 1990 do února 1991. V roce 2018 prošel stroj náročnou renovací a poté byl umístěn v největším expozičním hangáru Leteckého muzea VHÚ.

Phantom v ČSFR (1992)

 Před 7 měsíci

 Ve sbírce VHÚ se nachází Phantom FGR.2, sériové č. XT 899. Stroj se stal darem RAF Leteckému muzeu HÚ AČR na počátku devadesátých let minulého století. Do Kbel jej přeletěl 16. ledna 1992 velitel základny RAF Wildenrath G/Cpt. Geoff Brindle s navigátorem W/Cmdr. Al Pulfreyem. Pochází z výzbroje 19. perutě RAF u které během 2. světové války sloužila řada československých stíhačů. 19. peruť se na FGR.2 přeškolila až v červnu 1976 z Lightnigů F.2 a působila z německé základny RAF Wildenrath od ledna 1977. Peruť se také podílela na operaci Desert Storm v rámci obrany kyperské základny od srpna 1990 do února 1991. V roce 2018 prošel stroj náročnou renovací a poté byl umístěn v největším expozičním hangáru Leteckého muzea VHÚ.

Priboj

 Představte si, že jste vojenským pilotem na přelomu padesátých a šedesátých let. Letíte s MiGem 15 nad východním Slovenskem a v mracích ztratíte svého velitele. Radiokompas se rozbije, viditelnost je velmi malá. Jediná šance, jak se dostat bezpečně na letiště je, požádat zem o pomoc. A pozemní kontrola zapne systém Priboj...

Priboj

 Před 8 měsíci

 Představte si, že jste vojenským pilotem na přelomu padesátých a šedesátých let. Letíte s MiGem 15 nad východním Slovenskem a v mracích ztratíte svého velitele. Radiokompas se rozbije, viditelnost je velmi malá. Jediná šance, jak se dostat bezpečně na letiště je, požádat zem o pomoc. A pozemní kontrola zapne systém Priboj...

Stíhači (1983)

 Československé vojenské letectvo prodělalo po druhé světová válce bouřlivý rozvoj. Od krátké pístové éry se velmi rychle posunulo do éry proudové a nadzvukové. V dokumentu Stíhači nás vojenští piloti tímto obdobím provedou. Začneme u Avií S-99 a skončíme supersonickými MiGy. Střihový film vznikl ve studiu Armádního filmu v roce 1983.

Stíhači (1983)

 Před 8 měsíci

 Československé vojenské letectvo prodělalo po druhé světová válce bouřlivý rozvoj. Od krátké pístové éry se velmi rychle posunulo do éry proudové a nadzvukové. V dokumentu Stíhači nás vojenští piloti tímto obdobím provedou. Začneme u Avií S-99 a skončíme supersonickými MiGy. Střihový film vznikl ve studiu Armádního filmu v roce 1983.

První vlaštovky (1991)

 Reportážní dokumentární film o účasti československých vojenských letců na mezinárodní letecké přehlídce vojenského letectva International Air Tattoo 91 ve Velké Británii. Akce se uskutečnila v červenci 1991 na letišti RAF ve Fairfordu a za československou stranu se jí zúčastnilo několik letounů, včetně strojů MiG-23, MiG-29 a An-12. S piloty do Velké Británie přiletěl na návštěvu také tehdejší velitel československého vojenského letectva generálmajor Ing. Jan Ploc. „První vlaštovky“: Československý armádní film; 1991; režie: Karel Forst; 31 minut

První vlaštovky (1991)

 Před 8 měsíci

 Reportážní dokumentární film o účasti československých vojenských letců na mezinárodní letecké přehlídce vojenského letectva International Air Tattoo 91 ve Velké Británii. Akce se uskutečnila v červenci 1991 na letišti RAF ve Fairfordu a za československou stranu se jí zúčastnilo několik letounů, včetně strojů MiG-23, MiG-29 a An-12. S piloty do Velké Británie přiletěl na návštěvu také tehdejší velitel československého vojenského letectva generálmajor Ing. Jan Ploc. „První vlaštovky“: Československý armádní film; 1991; režie: Karel Forst; 31 minut

Vítěz nad Hitlerem (1991)

 Alois Hudec (1908-1997) patřil k mimořádně významným sportovcům a členům Sokola, dlouhá léta působil i v roli trenéra a cvičitele. On i jeho sourozenci propadli už jako malí sokolskému tělocviku, cvičili na vlastnoručně vyrobené hrazdě a bradlech. Nejstarší z rodiny, Antonín Hudec, se jako československý legionář v Rusku stal dokonce přeborníkem sibiřské armády. Alois se přitom musel vypořádat s handicapem, v roce 1913 prodělal záškrt a krátce nato lékaři konstatovali obrnu levé tváře a levé kyčle. Přestože za sebou tahal levou nohu, chtěl se vyrovnat klukům ze sousedství a už po půldruhém roce normálně chodil a od roku 1919 začal cvičit. I přes nevelkou výšku (159 cm) se vyznačoval mimořádnou vůlí i snahou o perfekci. Každý cvik si nejdříve přehrál ve své mysli: “Zavřel jsem oči a představoval jsem si v duchu cvik tak, jako kdybych jej viděl v biografu na plátně. Cvik jsem si v duchu buď zrychlil, nebo zpomalil tak, abych tělem přesně vycítil, co potřebuje, abych jej udělal.” Hudcův výkon z olympiády 1936 zachycený filmovou kamerou ve zpomalené sekvenci je skutečně impozantní, i dnes ho lze považovat za zcela bezchybný a o jeho prvenství tehdy nebylo žádných pochyb. Získal vůbec nejvyšší tehdy udělenou známku 9,8.

Vítěz nad Hitlerem (1991)

 Před 8 měsíci

 Alois Hudec (1908-1997) patřil k mimořádně významným sportovcům a členům Sokola, dlouhá léta působil i v roli trenéra a cvičitele. On i jeho sourozenci propadli už jako malí sokolskému tělocviku, cvičili na vlastnoručně vyrobené hrazdě a bradlech. Nejstarší z rodiny, Antonín Hudec, se jako československý legionář v Rusku stal dokonce přeborníkem sibiřské armády. Alois se přitom musel vypořádat s handicapem, v roce 1913 prodělal záškrt a krátce nato lékaři konstatovali obrnu levé tváře a levé kyčle. Přestože za sebou tahal levou nohu, chtěl se vyrovnat klukům ze sousedství a už po půldruhém roce normálně chodil a od roku 1919 začal cvičit. I přes nevelkou výšku (159 cm) se vyznačoval mimořádnou vůlí i snahou o perfekci. Každý cvik si nejdříve přehrál ve své mysli: “Zavřel jsem oči a představoval jsem si v duchu cvik tak, jako kdybych jej viděl v biografu na plátně. Cvik jsem si v duchu buď zrychlil, nebo zpomalil tak, abych tělem přesně vycítil, co potřebuje, abych jej udělal.” Hudcův výkon z olympiády 1936 zachycený filmovou kamerou ve zpomalené sekvenci je skutečně impozantní, i dnes ho lze považovat za zcela bezchybný a o jeho prvenství tehdy nebylo žádných pochyb. Získal vůbec nejvyšší tehdy udělenou známku 9,8.

Jozífek z Postřekova (1991)

 V rámci první vlny vyrovnávání se s minulostí na začátku 90. let natočil armádní film řadu snímků věnovaných otázkám československého vojenského odboje za druhé světové války, které byly komunistickým režimem v různé míře zamlčovány, překrucovány a zlehčovány. Jedním z filmů byl filmový portrét hrdiny druhého odboje generálmajora Josefa Buršíka (1911-2002). Buršík se těsně před začátkem druhé světové války připojil k československým vojákům v Polsku, s nimiž přešel do SSSR. Po zformování československých vojenských jednotek zastával postupně různé velitelské funkce až po velitele praporu 1. čs. samostatné tankové brigády. Prošel velkými bitvami východní fronty mimo jiné karpatsko-dukelskou a ostravskou operací. Po válce pokračoval ve vojenské kariéře, ale pro dlouhodobé zdravotní problémy požádal o propuštění ze služby. Na konci roku 1949 byl zatčen, vyslýchán a protiprávně odsouzen k dlouholetému odnětí svobody. V roce 1950 se mu podařilo uprchnout z vězeňské nemocnice do západního Německa. Od roku 1955 žil ve Velké Británii a do Československa se znovu podíval až v roce 1990. Režisér armádního filmu Karel Forst využil této příležitosti a natočil s Josefem Buršíkem, jak v Anglii, tak v Praze, obsáhlé interview o jeho životní zkušenosti.

Jozífek z Postřekova (1991)

 Před 9 měsíci

 V rámci první vlny vyrovnávání se s minulostí na začátku 90. let natočil armádní film řadu snímků věnovaných otázkám československého vojenského odboje za druhé světové války, které byly komunistickým režimem v různé míře zamlčovány, překrucovány a zlehčovány. Jedním z filmů byl filmový portrét hrdiny druhého odboje generálmajora Josefa Buršíka (1911-2002). Buršík se těsně před začátkem druhé světové války připojil k československým vojákům v Polsku, s nimiž přešel do SSSR. Po zformování československých vojenských jednotek zastával postupně různé velitelské funkce až po velitele praporu 1. čs. samostatné tankové brigády. Prošel velkými bitvami východní fronty mimo jiné karpatsko-dukelskou a ostravskou operací. Po válce pokračoval ve vojenské kariéře, ale pro dlouhodobé zdravotní problémy požádal o propuštění ze služby. Na konci roku 1949 byl zatčen, vyslýchán a protiprávně odsouzen k dlouholetému odnětí svobody. V roce 1950 se mu podařilo uprchnout z vězeňské nemocnice do západního Německa. Od roku 1955 žil ve Velké Británii a do Československa se znovu podíval až v roce 1990. Režisér armádního filmu Karel Forst využil této příležitosti a natočil s Josefem Buršíkem, jak v Anglii, tak v Praze, obsáhlé interview o jeho životní zkušenosti.

Sochař jejího veličenstva (1992)

 Když v sobotu 19. dubna 1941 navštívil nedaleko Leamington Spa Československou smíšenou brigádu britský premiér Winston Churchill, zastavil se u jednoho z mladých vojáků. Byl to vojín dělostřelectva František Bělský. Později vzpomínal, že Churchill se mu zadíval přímo do očí. „Zdálo se mi to jako věčnost. Měl vystrčenou bradu, klobouk v ruce a opíral se o hůl.“ Podle svých slov si Bělský tehdy pomyslel: „Jen počkejte! Jednoho dne udělám přesně v tomto postoji vaši sochu.“ František Bělský po celou dobu války sloužil u dělostřelectva čs. brigády. 5. května 1941 mu byla rozkazem č. 17/41 udělena studijní dovolená. V roce 1947 získal ještě zakázku na pamětní desku pro kostel sv. Cyrila a Metoděje věnovanou parašutistům a kněžím, kteří položili své životy po atentátu na Heydricha. Bělský byl jediným sochařem, jenž portrétoval příslušníky čtyř generací britské královské rodiny. Bustu Královny Matky vytvořil již v roce 1962, později zhotovil také portréty prince Andrewa a prince Filipa a v roce 1982 vytvořil jeden z nejvýznamnějších oficiálních portrétů královny Alžběty II. A konečně tří a půlletého prince Williama sochal v roce 1985.

Sochař jejího veličenstva (1992)

 Před 9 měsíci

 Když v sobotu 19. dubna 1941 navštívil nedaleko Leamington Spa Československou smíšenou brigádu britský premiér Winston Churchill, zastavil se u jednoho z mladých vojáků. Byl to vojín dělostřelectva František Bělský. Později vzpomínal, že Churchill se mu zadíval přímo do očí. „Zdálo se mi to jako věčnost. Měl vystrčenou bradu, klobouk v ruce a opíral se o hůl.“ Podle svých slov si Bělský tehdy pomyslel: „Jen počkejte! Jednoho dne udělám přesně v tomto postoji vaši sochu.“ František Bělský po celou dobu války sloužil u dělostřelectva čs. brigády. 5. května 1941 mu byla rozkazem č. 17/41 udělena studijní dovolená. V roce 1947 získal ještě zakázku na pamětní desku pro kostel sv. Cyrila a Metoděje věnovanou parašutistům a kněžím, kteří položili své životy po atentátu na Heydricha. Bělský byl jediným sochařem, jenž portrétoval příslušníky čtyř generací britské královské rodiny. Bustu Královny Matky vytvořil již v roce 1962, později zhotovil také portréty prince Andrewa a prince Filipa a v roce 1982 vytvořil jeden z nejvýznamnějších oficiálních portrétů královny Alžběty II. A konečně tří a půlletého prince Williama sochal v roce 1985.

Osvobozené Československo (1945)

 Už v samotném roce 1945 vznikl sovětský dokumentární film „Osvobozené Československo“ (Osvobožďonnaja Čechoslovakija), který zobrazoval historický vývoj Československa od zničení první republiky v roce 1938 až po osvobození země v roce 1945. V úvodu scénář věnoval podstatný prostor cestopisnému výkladu o krásách a bohatství Československa, skládal hold české a slovenské lidové kultuře a zdůrazňoval pozitivní rysy národních charakterů českého a slovenské lidu. Při výkladu nejnovějších dějin Československa se přitom ještě zdržel přehnaného ideologizování, a tak první republiku propagoval v duchu narativu o národní emancipaci jako období naplnění národních tužeb po samostatnosti a všeobecného rozkvětu, které přerušili až němečtí nacisté svou expanzivní zahraniční politikou. Vývoj československé otázky za druhé světové války film ovšem důsledně zobrazoval ze sovětské perspektivy: připomínal smlouvy uzavřené mezi československou vládou v exilu a představiteli SSSR a sledoval vznik československých vojenských jednotek v SSSR a jejich bojovou cestu po boku Rudé armády z Buzuluku do Prahy. O vývoji na západní frontě, o československém zahraničním odboji na Západě a o osvobození jihozápadních Čech americkou armádou však film mlčel.

Osvobozené Československo (1945)

 Před 9 měsíci

 Už v samotném roce 1945 vznikl sovětský dokumentární film „Osvobozené Československo“ (Osvobožďonnaja Čechoslovakija), který zobrazoval historický vývoj Československa od zničení první republiky v roce 1938 až po osvobození země v roce 1945. V úvodu scénář věnoval podstatný prostor cestopisnému výkladu o krásách a bohatství Československa, skládal hold české a slovenské lidové kultuře a zdůrazňoval pozitivní rysy národních charakterů českého a slovenské lidu. Při výkladu nejnovějších dějin Československa se přitom ještě zdržel přehnaného ideologizování, a tak první republiku propagoval v duchu narativu o národní emancipaci jako období naplnění národních tužeb po samostatnosti a všeobecného rozkvětu, které přerušili až němečtí nacisté svou expanzivní zahraniční politikou. Vývoj československé otázky za druhé světové války film ovšem důsledně zobrazoval ze sovětské perspektivy: připomínal smlouvy uzavřené mezi československou vládou v exilu a představiteli SSSR a sledoval vznik československých vojenských jednotek v SSSR a jejich bojovou cestu po boku Rudé armády z Buzuluku do Prahy. O vývoji na západní frontě, o československém zahraničním odboji na Západě a o osvobození jihozápadních Čech americkou armádou však film mlčel.

Stalingradská bitva (1976)

 Stalingradská bitva patřila k nejdůležitějším a největším bitvám na východní frontě druhé světové války. V bitvě o město Stalingrad (v roce 1961 bylo město přejmenováno zpět na Volgograd) se tu v období od 23. srpna 1942 do 2. února 1943 střetla 4. a 6. armáda německého wehrmachtu, posílená o rumunské, italské, maďarské a chorvatské jednotky, s Rudou armádou. Bitva o město nesoucí Stalinovo jméno byla vedená nejen z vojensko-strategických, ale rovněž z prestižních důvodů. Po dlouhotrvajících bojích, v nichž se střídavě přiklánělo vítězství k jedné či druhé straně, obklíčila Rudá armáda v kotli kolem Stalingradu přibližně 250 000 nepřátelských vojáků, z nichž 100 000 padlo, 47 000 bylo raněno a kolem 91 000 bylo zajato. Drtivá porážka německé strany a rozprášení 6. armády pod velením generála Friedricha Pauluse byly obratem ve vývoji na východní frontě. V nacistickém Německu byla tato událost propagandisticky vyložena jako národní tragédie a upadající víru ve vítězství mělo pozvednout vyhlášení „totální války“. Hitler dokonce odmítl přijmout Paulusovu kapitulaci a naopak jej povýšil do hodnosti polního maršála a s ním dalších 117 důstojníků do nejbližších vyšších hodností. V Sovětském svazu se bitva stala příkladem hrdinství a odhodlání sovětských občanů v boji s nepřítelem. Jako taková inspirovala řadu tvůrců k uměleckým dílům i publicistickým svědectvím o této bitvě. Dokumentární film sovětské výroby „Stalingradská bitva“ obsahuje zejména detailní rozbor vojenských operací pomocí názorných mapových schémat.

Stalingradská bitva (1976)

 Před 9 měsíci

 Stalingradská bitva patřila k nejdůležitějším a největším bitvám na východní frontě druhé světové války. V bitvě o město Stalingrad (v roce 1961 bylo město přejmenováno zpět na Volgograd) se tu v období od 23. srpna 1942 do 2. února 1943 střetla 4. a 6. armáda německého wehrmachtu, posílená o rumunské, italské, maďarské a chorvatské jednotky, s Rudou armádou. Bitva o město nesoucí Stalinovo jméno byla vedená nejen z vojensko-strategických, ale rovněž z prestižních důvodů. Po dlouhotrvajících bojích, v nichž se střídavě přiklánělo vítězství k jedné či druhé straně, obklíčila Rudá armáda v kotli kolem Stalingradu přibližně 250 000 nepřátelských vojáků, z nichž 100 000 padlo, 47 000 bylo raněno a kolem 91 000 bylo zajato. Drtivá porážka německé strany a rozprášení 6. armády pod velením generála Friedricha Pauluse byly obratem ve vývoji na východní frontě. V nacistickém Německu byla tato událost propagandisticky vyložena jako národní tragédie a upadající víru ve vítězství mělo pozvednout vyhlášení „totální války“. Hitler dokonce odmítl přijmout Paulusovu kapitulaci a naopak jej povýšil do hodnosti polního maršála a s ním dalších 117 důstojníků do nejbližších vyšších hodností. V Sovětském svazu se bitva stala příkladem hrdinství a odhodlání sovětských občanů v boji s nepřítelem. Jako taková inspirovala řadu tvůrců k uměleckým dílům i publicistickým svědectvím o této bitvě. Dokumentární film sovětské výroby „Stalingradská bitva“ obsahuje zejména detailní rozbor vojenských operací pomocí názorných mapových schémat.

Cecoslovaccho buono (1967)

 V květnu roku 1944 bylo protektorátní Vládní vojsko z důvodů jeho možné nespolehlivosti při přiblížení fronty k českomoravskému prostoru odveleno nacisty do severní Itálie. Tam měli „vladaři“ převzít strážní úkoly po italských oddílech odeslaných na frontu. Část českých vojáků ale sběhla k partyzánům a společně s nimi potom bojovala v horách proti německým a italským jednotkám. O osudech Vládního vojska na konci druhé světové války v Itálii se v Československu začalo s otevřeností více hovořit až během 60. let, kdy bylo možné prolomit stereotypizovaný pohled na „vladaře“ jako na kolaboranty. Součástí vlny tohoto obnoveného zájmu byl i film „Cecoslovaccho buono“ (Dobrý Čechoslovák). Režisér armádního filmu Milan Růžička se po více než dvaceti letech vypravil do míst působení českých partyzánů-sběhů z Vládního vojska v italských Alpách a za pomoci vzpomínek někdejších italských partyzánů rekonstruoval některé události léta roku 1944.

Cecoslovaccho buono (1967)

 Před 9 měsíci

 V květnu roku 1944 bylo protektorátní Vládní vojsko z důvodů jeho možné nespolehlivosti při přiblížení fronty k českomoravskému prostoru odveleno nacisty do severní Itálie. Tam měli „vladaři“ převzít strážní úkoly po italských oddílech odeslaných na frontu. Část českých vojáků ale sběhla k partyzánům a společně s nimi potom bojovala v horách proti německým a italským jednotkám. O osudech Vládního vojska na konci druhé světové války v Itálii se v Československu začalo s otevřeností více hovořit až během 60. let, kdy bylo možné prolomit stereotypizovaný pohled na „vladaře“ jako na kolaboranty. Součástí vlny tohoto obnoveného zájmu byl i film „Cecoslovaccho buono“ (Dobrý Čechoslovák). Režisér armádního filmu Milan Růžička se po více než dvaceti letech vypravil do míst působení českých partyzánů-sběhů z Vládního vojska v italských Alpách a za pomoci vzpomínek někdejších italských partyzánů rekonstruoval některé události léta roku 1944.

Akce Vítr (1963)

 Pod označením „Vítr“ se na československém území uskutečnilo ve dnech 23.-27. září 1962 společné cvičení armád členských států Varšavského paktu. Zúčastnily se ho jednotky sovětské, východoněmecké a československé armády pod velením ministra Bohumíra Lomského. Celkem bylo pod společným velením nasazeno kolem 35 tisíc mužů, 500 tanků, 400 obrněných transportérů, 220 letadel a 70 vrtulníků. V operativním měřítku se nacvičovaly boje nespecializované armády v počáteční fázi války v těžko průchozím, hornatém terénu. Šlo o první společné cvičení v této sestavě a jeho výsledky především v otázkách vzájemné koordinace nebyly zcela uspokojivé.

Akce Vítr (1963)

 Před 10 měsíci

 Pod označením „Vítr“ se na československém území uskutečnilo ve dnech 23.-27. září 1962 společné cvičení armád členských států Varšavského paktu. Zúčastnily se ho jednotky sovětské, východoněmecké a československé armády pod velením ministra Bohumíra Lomského. Celkem bylo pod společným velením nasazeno kolem 35 tisíc mužů, 500 tanků, 400 obrněných transportérů, 220 letadel a 70 vrtulníků. V operativním měřítku se nacvičovaly boje nespecializované armády v počáteční fázi války v těžko průchozím, hornatém terénu. Šlo o první společné cvičení v této sestavě a jeho výsledky především v otázkách vzájemné koordinace nebyly zcela uspokojivé.

Akce Kvartet (1965)

 Ve dnech 16. až 22. října 1965 uskutečnilo pod označením „Kvartet“ na jihozápadě Německé demokratické republiky. Cvičení se účastnily jednotky Skupiny sovětských vojsk v Německu, Polské lidové armády, Československé lidové armády a Národní lidové armády NDR. Jeho námětem bylo společné zneškodnění útoku armád NATO ve středoevropském mírně hornatém terénu, který od počátečního konvenčního charakteru mohl eskalovat až k použití jaderných zbraní.

Akce Kvartet (1965)

 Před 10 měsíci

 Ve dnech 16. až 22. října 1965 uskutečnilo pod označením „Kvartet“ na jihozápadě Německé demokratické republiky. Cvičení se účastnily jednotky Skupiny sovětských vojsk v Německu, Polské lidové armády, Československé lidové armády a Národní lidové armády NDR. Jeho námětem bylo společné zneškodnění útoku armád NATO ve středoevropském mírně hornatém terénu, který od počátečního konvenčního charakteru mohl eskalovat až k použití jaderných zbraní.

Štít 84 (1984)

 Největší vojenské cvičení na našem území se konalo v roce 1984 a mělo název Štít 84. Zúčastnilo se ho 60 tisíc vojáků ze sedmi zemí. Oproti běžným cvičením vojsk Varšavské smlouvy se ale lišilo jedním unikátem - hromadným startem 72 letounů, které musely letiště v Žatci opustit během pouhých pěti minut.

Štít 84 (1984)

 Před 11 měsíci

 Největší vojenské cvičení na našem území se konalo v roce 1984 a mělo název Štít 84. Zúčastnilo se ho 60 tisíc vojáků ze sedmi zemí. Oproti běžným cvičením vojsk Varšavské smlouvy se ale lišilo jedním unikátem - hromadným startem 72 letounů, které musely letiště v Žatci opustit během pouhých pěti minut.

Družba 1989 (1989)

 Zimní cvičení armád států Varšavské smlouvy pod označením „Družba-89“ se za účasti štábů a jednotek Československé lidové armády, Maďarské lidové armády a Střední skupiny sovětských vojsk uskutečnilo ve dnech 6.-11. února 1989 na území Československa, především ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště na Karlovarsku. Poslední ze série zimních cvičení pod označením „Družba“ se na sklonku komunistické vlády konalo už za jiných podmínek než velká cvičení paktu před nástupem M. S. Gorbačova do funkce generálního tajemníka. V duchu defenzivní strategie a nácviku obranných operací zaměřených na odvrácení války, zastavení agresora a vytvoření podmínek pro přechod do protiútoku se odehrávalo také cvičení „Družba-89“. Patnáctiminutový film „Družba-89“ je stručnou publicistickou reportáží ze cvičení bez jeho detailnějšího vojenského rozboru.

Družba 1989 (1989)

 Před 11 měsíci

 Zimní cvičení armád států Varšavské smlouvy pod označením „Družba-89“ se za účasti štábů a jednotek Československé lidové armády, Maďarské lidové armády a Střední skupiny sovětských vojsk uskutečnilo ve dnech 6.-11. února 1989 na území Československa, především ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště na Karlovarsku. Poslední ze série zimních cvičení pod označením „Družba“ se na sklonku komunistické vlády konalo už za jiných podmínek než velká cvičení paktu před nástupem M. S. Gorbačova do funkce generálního tajemníka. V duchu defenzivní strategie a nácviku obranných operací zaměřených na odvrácení války, zastavení agresora a vytvoření podmínek pro přechod do protiútoku se odehrávalo také cvičení „Družba-89“. Patnáctiminutový film „Družba-89“ je stručnou publicistickou reportáží ze cvičení bez jeho detailnějšího vojenského rozboru.

Do boje potichu (1968)

 Ve filmu Do boje potichu se ocitneme na konci šedesátých let v metrových závějích ve vojenském prostoru kdesi v Československu. Podíváme se na výcvik průzkumných jednotek, který budou svým komentářem a svými zkušenostmi doplňovat staří válečníci harcovníci. Co by asi říkali na dnešní průzkumníky a jejich techniku?

Do boje potichu (1968)

 Před 11 měsíci

 Ve filmu Do boje potichu se ocitneme na konci šedesátých let v metrových závějích ve vojenském prostoru kdesi v Československu. Podíváme se na výcvik průzkumných jednotek, který budou svým komentářem a svými zkušenostmi doplňovat staří válečníci harcovníci. Co by asi říkali na dnešní průzkumníky a jejich techniku?

Výcvik s mostním tankem MT-55A (1980)

 Instruktážní film určený pro výcvik obsluhymostního tanku MT-55A seznamuje diváka podrobně jednak se samotnou konstrukcí mostního tanku a jeho technicko-taktickými daty, dále s ovládáním hydraulických rozvaděčů při pokládání a snímání mostu nebo jeho vytahování z brodu v rozevřeném stavu. Řeší též situaci, kdy most svou délkou nedokáže překážku překlenout a je třeba použít dva mosty s přeložením. Film obsahuje pro větší názornost i kreslená schémata. Závěrečná část je věnována pravidlům provozu techniky na těchto mostech. Film byl v době svého vzniku klasifikován stupněm utajení „Výhradně pro služební potřebu“.

Výcvik s mostním tankem MT-55A (1980)

 Před 11 měsíci

 Instruktážní film určený pro výcvik obsluhymostního tanku MT-55A seznamuje diváka podrobně jednak se samotnou konstrukcí mostního tanku a jeho technicko-taktickými daty, dále s ovládáním hydraulických rozvaděčů při pokládání a snímání mostu nebo jeho vytahování z brodu v rozevřeném stavu. Řeší též situaci, kdy most svou délkou nedokáže překážku překlenout a je třeba použít dva mosty s přeložením. Film obsahuje pro větší názornost i kreslená schémata. Závěrečná část je věnována pravidlům provozu techniky na těchto mostech. Film byl v době svého vzniku klasifikován stupněm utajení „Výhradně pro služební potřebu“.

Tank T-72 (1981)

 Střední sovětský tank T-72, jehož vývoj probíhal od roku 1967, v některých ohledech navazoval na typ T-64, avšak dočkal se mnohem většího rozšíření. Stejně jako u T-64 jeho posádku tvořili pouze tři muži -velitel, střelec a řidič - a nabíjení bylo automatizováno. K tankovým jednotkám ČSLA se první stroje dostaly roku 1978. O tři roky později vznikl ve studiu Armádního filmu instruktážní film. který vojáky seznamoval s novou technikou.

Tank T-72 (1981)

 Před 11 měsíci

 Střední sovětský tank T-72, jehož vývoj probíhal od roku 1967, v některých ohledech navazoval na typ T-64, avšak dočkal se mnohem většího rozšíření. Stejně jako u T-64 jeho posádku tvořili pouze tři muži -velitel, střelec a řidič - a nabíjení bylo automatizováno. K tankovým jednotkám ČSLA se první stroje dostaly roku 1978. O tři roky později vznikl ve studiu Armádního filmu instruktážní film. který vojáky seznamoval s novou technikou.

Cvičný proudový letoun L-39 (1976)

 Ukážeme vám letoun L-39 Albatros v prvních letech jeho existence. Poprvé odstartoval v pohnutém roce 1968 a svého času se stal jedním z nejrozšířenějších cvičných letadel světa. Dokument z produkce Armádního filmu tuto ranou verzi Albatrosu z technického hlediska velmi podrobně popisuje.

Cvičný proudový letoun L-39 (1976)

 Před rokem

 Ukážeme vám letoun L-39 Albatros v prvních letech jeho existence. Poprvé odstartoval v pohnutém roce 1968 a svého času se stal jedním z nejrozšířenějších cvičných letadel světa. Dokument z produkce Armádního filmu tuto ranou verzi Albatrosu z technického hlediska velmi podrobně popisuje.

Společná řeč tankistů (1973)

 Podívejte se do nitra tanků T 55. Od šedesátých do osmdesátých let byly páteří tankových jednotek armád Varšavské smlouvy. Socialističtí tankisté tak mohli jezdit na zkušenou do spřátelených zemí. Ve snímku Společná řeč tankistů se podíváme na „vřelé přátelství“ československých a bulharských vojáků.

Společná řeč tankistů (1973)

 Před rokem

 Podívejte se do nitra tanků T 55. Od šedesátých do osmdesátých let byly páteří tankových jednotek armád Varšavské smlouvy. Socialističtí tankisté tak mohli jezdit na zkušenou do spřátelených zemí. Ve snímku Společná řeč tankistů se podíváme na „vřelé přátelství“ československých a bulharských vojáků.

Hygiena polní kuchyně

 Armáda nejsou jen bojové jednotky. Podívejte se pod pokličku vojenských kuchařů na přelomu padesátých a šedesátých let. Do polní kuchyně ve stanovém městečku těsně před přehlídkou na letenské pláni. Jak se v takových podmínkách udržovala hygiena? A kam všude se sypal chloramin?

Hygiena polní kuchyně

 Před rokem

 Armáda nejsou jen bojové jednotky. Podívejte se pod pokličku vojenských kuchařů na přelomu padesátých a šedesátých let. Do polní kuchyně ve stanovém městečku těsně před přehlídkou na letenské pláni. Jak se v takových podmínkách udržovala hygiena? A kam všude se sypal chloramin?

Zničte cíl 1022!

 Jak vypadala před 50 lety součinnost raketového vojska s leteckým průzkumem? Odpoví nám kdysi tajný snímek Zničte cíl 1022! Uvidíte nácvik likvidace nepřátelského velitelství. Nejdřív letecký fotoprůzkum speciálem L-29R Delfín, potom odpálení rakety...

Zničte cíl 1022!

 Před rokem

 Jak vypadala před 50 lety součinnost raketového vojska s leteckým průzkumem? Odpoví nám kdysi tajný snímek Zničte cíl 1022! Uvidíte nácvik likvidace nepřátelského velitelství. Nejdřív letecký fotoprůzkum speciálem L-29R Delfín, potom odpálení rakety...

Pevný břeh (1953)

 Film „Pevný břeh“ vznikl v období stalinistické „agentománie“, která v 50. letech vytvářela paranoidní atmosféru hledání skrytých nepřátel. To dokládala i rekonstrukce pohraniční akce, při níž byla zneškodněna údajná rybářská loďka ukrývající pod sítěmi a rybářským náčiním trhavinu určenou k sabotáži. Film natočil tehdy začínající režisér Vladimír Sís (1925-2001), který se do dějin armádního filmu zapsal hlavně cestopisnými filmy z Tibetu. Patrná je na vizuální podobě filmu „Pevný břeh“ kameramanská zručnost Josefa Vaniše (1927-2009), s nímž Sís vytvořil nerozlučnou dvojici.

Pevný břeh (1953)

 Před rokem

 Film „Pevný břeh“ vznikl v období stalinistické „agentománie“, která v 50. letech vytvářela paranoidní atmosféru hledání skrytých nepřátel. To dokládala i rekonstrukce pohraniční akce, při níž byla zneškodněna údajná rybářská loďka ukrývající pod sítěmi a rybářským náčiním trhavinu určenou k sabotáži. Film natočil tehdy začínající režisér Vladimír Sís (1925-2001), který se do dějin armádního filmu zapsal hlavně cestopisnými filmy z Tibetu. Patrná je na vizuální podobě filmu „Pevný břeh“ kameramanská zručnost Josefa Vaniše (1927-2009), s nímž Sís vytvořil nerozlučnou dvojici.

Dopis z fronty (1956)

 V roce 1954 komunisté zrušili nechvalně známé Pomocné technické prapory. Jenže změna to byla jen kosmetická, v armádě zůstaly takzvané Vojenské technické jednotky. V roce 1956 dostal režisér František Vláčil rozkaz natočit dokument o tom, jak jsou příslušníci technických jednotek spokojení. I když se snažil sebevíc, ze snímku je vidět, že armády tyto vojáky zneužívala na práce, které by za normálních okolností vykonávali civilisté za plat.

Dopis z fronty (1956)

 Před rokem

 V roce 1954 komunisté zrušili nechvalně známé Pomocné technické prapory. Jenže změna to byla jen kosmetická, v armádě zůstaly takzvané Vojenské technické jednotky. V roce 1956 dostal režisér František Vláčil rozkaz natočit dokument o tom, jak jsou příslušníci technických jednotek spokojení. I když se snažil sebevíc, ze snímku je vidět, že armády tyto vojáky zneužívala na práce, které by za normálních okolností vykonávali civilisté za plat.

Naši výsadkáři (cca 1950)

 Po druhé světové válce se z výsadkových jednotek stala elita armády. Českoslovenští výsadkáři měli na co navazovat. Jednak na úspěchy 2. paradesantní brigády v SSSR, jednak na zdařilé operace našich výsadků z Velké Británie. Ve snímku z počátku padesátých let ale bohužel o „zápaďácích“ neuslyšíte ani slovo. Jak je vidět, Čechoslováci museli po únoru 48 na některé své hrdiny rychle zapomenout.

Naši výsadkáři (cca 1950)

 Před rokem

 Po druhé světové válce se z výsadkových jednotek stala elita armády. Českoslovenští výsadkáři měli na co navazovat. Jednak na úspěchy 2. paradesantní brigády v SSSR, jednak na zdařilé operace našich výsadků z Velké Británie. Ve snímku z počátku padesátých let ale bohužel o „zápaďácích“ neuslyšíte ani slovo. Jak je vidět, Čechoslováci museli po únoru 48 na některé své hrdiny rychle zapomenout.

Pomoc Praze (1968)

 Nuselský most (do roku 1989 most Klementa Gottwalda), který byl slavnostně předán do užívání 22. února 1973, patří k největším českým mostům (délka 485 metrů, šířka 26,5 m). Na stavbě nuselského mostu se podíleli také příslušníci železničního vojska, kteří pracovali na stavbě mostních pilířů za pomoci systému PIŽMO (tj. pilíř železničních mostů), zavedeného v polovině 60. let. Vedle toho film „Pomoc Praze“ zachycuje i využití systému PIŽMO na stavbě budovy Federálního shromáždění (dnes součást Národního muzea). Film je připomínkou činnosti železničního vojska, které existovalo v československé armádě od počátků první republiky. V roce 1950 bylo vyčleněno z ženijního vojska jako samostatný druh vojska a až do svého zániku v roce 1994 se mimo plnění výcvikových úkolů významně podílelo na budování staveb veřejně prospěšného charakteru, zejména železnic.

Pomoc Praze (1968)

 Před rokem

 Nuselský most (do roku 1989 most Klementa Gottwalda), který byl slavnostně předán do užívání 22. února 1973, patří k největším českým mostům (délka 485 metrů, šířka 26,5 m). Na stavbě nuselského mostu se podíleli také příslušníci železničního vojska, kteří pracovali na stavbě mostních pilířů za pomoci systému PIŽMO (tj. pilíř železničních mostů), zavedeného v polovině 60. let. Vedle toho film „Pomoc Praze“ zachycuje i využití systému PIŽMO na stavbě budovy Federálního shromáždění (dnes součást Národního muzea). Film je připomínkou činnosti železničního vojska, které existovalo v československé armádě od počátků první republiky. V roce 1950 bylo vyčleněno z ženijního vojska jako samostatný druh vojska a až do svého zániku v roce 1994 se mimo plnění výcvikových úkolů významně podílelo na budování staveb veřejně prospěšného charakteru, zejména železnic.

Rektifikace zaměřovacího dalekohledu a nastřelení spřaženého kulometu tanku T-34 (1953)

 Ovládat legendární tank T-34 a především z něj střílet vyžadovalo pořádnou dávku vědomostí. Instruktážní film z roku 1953 ukazuje, jak složitá byla příprava, než mohla posádka tanku vůbec vystřelit aspoň ze spřaženého kulometu.

Rektifikace zaměřovacího dalekohledu a nastřelení spřaženého kulometu tanku T-34 (1953)

 Před rokem

 Ovládat legendární tank T-34 a především z něj střílet vyžadovalo pořádnou dávku vědomostí. Instruktážní film z roku 1953 ukazuje, jak složitá byla příprava, než mohla posádka tanku vůbec vystřelit aspoň ze spřaženého kulometu.

Mít otce generálem (1991)

 Film „Mít otce generálem…“ připomínající památku armádního generála Aloise Lišky (1895-1977) je sestaven ze vzpomínek jeho dcery Vlasty a doplněn řadou dobových filmových a fotografických dokumentů. Snímek natočil režisér Karel Forst (1928-2012) krátce po listopadu 1989, kdy byl Alois Liška in memoriam rehabilitován a byl mu propůjčen Řád Milana Rastislava Štefánika. Generál Liška patřil k významným osobnostem československých vojenských dějin, účastnil se prvního i druhého odboje a po únoru 1948 odešel do exilu do Velké Británie.

Mít otce generálem (1991)

 Před rokem

 Film „Mít otce generálem…“ připomínající památku armádního generála Aloise Lišky (1895-1977) je sestaven ze vzpomínek jeho dcery Vlasty a doplněn řadou dobových filmových a fotografických dokumentů. Snímek natočil režisér Karel Forst (1928-2012) krátce po listopadu 1989, kdy byl Alois Liška in memoriam rehabilitován a byl mu propůjčen Řád Milana Rastislava Štefánika. Generál Liška patřil k významným osobnostem československých vojenských dějin, účastnil se prvního i druhého odboje a po únoru 1948 odešel do exilu do Velké Británie.

Na tý louce zelený (1968)

 Ve zjitřené atmosféře po okupaci Československa pěti armádami Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpna 1968 natočil režisér armádního filmového studia Milan Růžička krátký provokativní film „Na tý louce zelený“. Z rozhodnutí okupační moci bylo československému vojenskému letectvu zakázáno létat a ochranu československého vzdušného prostoru převzalo sovětské vojenské letectvo. Tento zásah do suverenity státu se stal námětem Růžičkova filmu natočeného na vojenském letišti v Českých Budějovicích. Jízlivé použití hudebního motivu „Na tý louce zelený“, původní ruské lidové písně „Nechoď dál“ přezpívané do češtiny Evou Pilarovou a Waldemarem Matuškou a záběry na protiokupační nápisy patřily mezi důvody, které tento film na začátku normalizace poslaly „do trezoru“.

Na tý louce zelený (1968)

 Před rokem

 Ve zjitřené atmosféře po okupaci Československa pěti armádami Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpna 1968 natočil režisér armádního filmového studia Milan Růžička krátký provokativní film „Na tý louce zelený“. Z rozhodnutí okupační moci bylo československému vojenskému letectvu zakázáno létat a ochranu československého vzdušného prostoru převzalo sovětské vojenské letectvo. Tento zásah do suverenity státu se stal námětem Růžičkova filmu natočeného na vojenském letišti v Českých Budějovicích. Jízlivé použití hudebního motivu „Na tý louce zelený“, původní ruské lidové písně „Nechoď dál“ přezpívané do češtiny Evou Pilarovou a Waldemarem Matuškou a záběry na protiokupační nápisy patřily mezi důvody, které tento film na začátku normalizace poslaly „do trezoru“.

Výcvik boje o osadu a v osadě (1948)

 Výcvikový film „Výcvik boje o osadu a v osadě“ byl vyroben Vojenským filmovým a fotografickým ústavem pravděpodobně v roce 1948. Ve třech jeho dílech je v reálném prostředí simulován boj o osadu a v osadě jako jeden ze základů vojenské taktiky. Natáčení se odehrávalo v Městě Čistá ve Slavkovském lese (starší název Literbachy, německy Lauterbach Stadt), které bylo po vysídlení německého obyvatelstva po druhé světové válce začleněno do vojenského výcvikového prostoru „Prameny“. Během nácviku boje o osadu je použito ručních granátů, lehkých kanónů, plamenometů, některé budovy jsou poničeny tanky.

Výcvik boje o osadu a v osadě (1948)

 Před rokem

 Výcvikový film „Výcvik boje o osadu a v osadě“ byl vyroben Vojenským filmovým a fotografickým ústavem pravděpodobně v roce 1948. Ve třech jeho dílech je v reálném prostředí simulován boj o osadu a v osadě jako jeden ze základů vojenské taktiky. Natáčení se odehrávalo v Městě Čistá ve Slavkovském lese (starší název Literbachy, německy Lauterbach Stadt), které bylo po vysídlení německého obyvatelstva po druhé světové válce začleněno do vojenského výcvikového prostoru „Prameny“. Během nácviku boje o osadu je použito ručních granátů, lehkých kanónů, plamenometů, některé budovy jsou poničeny tanky.

Vojenská přehlídka 1954

 V roce 1954 se konaly slavnostní vojenské přehlídky k uctění státního svátku „Dne osvobození Československa Sovětskou armádou“ (9. květen) v Praze, Plzni a Bratislavě. Nejvýznamnější z nich proběhla už tradičně na pražské Letné. Z ústřední tribuny přehlídku shlédli nejvyšší političtí a vojenští představitelé na čele s prezidentem republiky Antonínem Zápotockým, který se naposledy objevil ve slavnostní uniformě vrchního velitele ozbrojených sil. Film „Vojenská přehlídka 1954“ natočený Československým armádním filmem byl o poznání stručnější než rozsáhlé reportáže z přehlídek v předchozích letech. Neobsahoval „politický úvod“ a spíše jen chronologicky zaznamenával průběh přehlídky v Praze na Letné. Režií byl pověřen tehdy začínající filmař Pavel Háša (1929-2009).

Vojenská přehlídka 1954

 Před rokem

 V roce 1954 se konaly slavnostní vojenské přehlídky k uctění státního svátku „Dne osvobození Československa Sovětskou armádou“ (9. květen) v Praze, Plzni a Bratislavě. Nejvýznamnější z nich proběhla už tradičně na pražské Letné. Z ústřední tribuny přehlídku shlédli nejvyšší političtí a vojenští představitelé na čele s prezidentem republiky Antonínem Zápotockým, který se naposledy objevil ve slavnostní uniformě vrchního velitele ozbrojených sil. Film „Vojenská přehlídka 1954“ natočený Československým armádním filmem byl o poznání stručnější než rozsáhlé reportáže z přehlídek v předchozích letech. Neobsahoval „politický úvod“ a spíše jen chronologicky zaznamenával průběh přehlídky v Praze na Letné. Režií byl pověřen tehdy začínající filmař Pavel Háša (1929-2009).

Z Omahy do Plzně (1990)

 Osvobození západních Čech americkou armádou patřilo v komunistickém Československu k dlouhodobě zamlčovaným, popřípadě silně ideologicky překrucovaným tématům soudobých českých dějin. Legitimizační historický příběh o osvobození Československa Rudou armádou nesnesl konkurenci v podobě spoluúčasti armády země, která se za studené války stala úhlavním nepřítelem sovětského bloku. V roce 1990 se tak pod dlouhé době mohly v Plzni a na dalších místech západních Čech konat oficiální oslavy osvobození americkou armádou. Režisér armádního filmu Karel Forst (1928-2012) využil tuto příležitost k tomu, aby natočil dokumentární film, který kombinoval historické záběry z roku 1945 s reportáží z oslav v roce 1990. Nejen záběry z roku 1945, ale s odstupem dvaceti pěti let i reportážní záběry z roku 1990, se staly historicky cenným dokumentem.

Z Omahy do Plzně (1990)

 Před rokem

 Osvobození západních Čech americkou armádou patřilo v komunistickém Československu k dlouhodobě zamlčovaným, popřípadě silně ideologicky překrucovaným tématům soudobých českých dějin. Legitimizační historický příběh o osvobození Československa Rudou armádou nesnesl konkurenci v podobě spoluúčasti armády země, která se za studené války stala úhlavním nepřítelem sovětského bloku. V roce 1990 se tak pod dlouhé době mohly v Plzni a na dalších místech západních Čech konat oficiální oslavy osvobození americkou armádou. Režisér armádního filmu Karel Forst (1928-2012) využil tuto příležitost k tomu, aby natočil dokumentární film, který kombinoval historické záběry z roku 1945 s reportáží z oslav v roce 1990. Nejen záběry z roku 1945, ale s odstupem dvaceti pěti let i reportážní záběry z roku 1990, se staly historicky cenným dokumentem.

Palba z ručních zbraní na vzdušné cíle

 Další instruktážní film z padesátých let. Armádní filmaři dostali za úkol vysvětlit, jak může prostý voják ruční zbraní sestřelit proudové letadlo. Otázkou je, zda by měli rychle letící cíl vůbec šanci trefit.

Palba z ručních zbraní na vzdušné cíle

 Před rokem

 Další instruktážní film z padesátých let. Armádní filmaři dostali za úkol vysvětlit, jak může prostý voják ruční zbraní sestřelit proudové letadlo. Otázkou je, zda by měli rychle letící cíl vůbec šanci trefit.

Převoz střeleckého útvaru na autech (1954)

 Podívejte se na armádní instruktážní film z poloviny padesátých let. Poodhaluje taktiku tehdejší Československé armády a ukazuje také její vybavení. Sledujte, jak před více než půl stoletím probíhal přesun střeleckého oddílu na nákladních automobilech.

Převoz střeleckého útvaru na autech (1954)

 Před rokem

 Podívejte se na armádní instruktážní film z poloviny padesátých let. Poodhaluje taktiku tehdejší Československé armády a ukazuje také její vybavení. Sledujte, jak před více než půl stoletím probíhal přesun střeleckého oddílu na nákladních automobilech.

Hygienické zásady zásobování vojsk pitnou vodou (1957)

 V polních podmínkách je důležitou otázkou zajištění vojsk dostatečným množstvím pitné vody. Bez vody člověk velmi rychle umírá; znečištěná voda může zase vyřadit velké množství vojáků z boje. Film představuje práci zdravotnické hlídky sestavené z ženijního a zdravotnického instruktora, která má za úkol nalézt v místě dislokace vojsk dostatečně vydatné zdroje pitné vody. Zásluhou režiséra Oldřicha Holíčka film vysvětluje odbornou problematiku poutavým způsobem na konkrétních hraných situacích z reálného prostředí.

Hygienické zásady zásobování vojsk pitnou vodou (1957)

 Před rokem

 V polních podmínkách je důležitou otázkou zajištění vojsk dostatečným množstvím pitné vody. Bez vody člověk velmi rychle umírá; znečištěná voda může zase vyřadit velké množství vojáků z boje. Film představuje práci zdravotnické hlídky sestavené z ženijního a zdravotnického instruktora, která má za úkol nalézt v místě dislokace vojsk dostatečně vydatné zdroje pitné vody. Zásluhou režiséra Oldřicha Holíčka film vysvětluje odbornou problematiku poutavým způsobem na konkrétních hraných situacích z reálného prostředí.

Vzpomínka na tři rána v českém lese (1966)

 Od 19. do 25. září 1966 se na území ČSSR uskutečnilo do té doby největší společné cvičení čtyř armád Varšavské smlouvy nazvané „Vltava“. Účastnilo se ho kolem 90 tisíc vojáků a tisíce kusů vojenské techniky. Vedle zfilmovaného štábního rozboru cvičení i kratších propagačních filmů ze cvičení vznikl také umělecký dokumentární film režiséra Ivana Baladi (*1936) „Vzpomínka na tři rána v českém lese“. Balaďa se na rozdíl od jiných režisérů díval na cvičení z úhlu pohledu prostého vojáka a v komentáři interpretovaném Janem Třískou jízlivě přemítal o smyslu takových cvičení. Promyšlenou střihovou skladbou pak Balaďa zvyšoval sarkastický účinek, čímž film získal až protiarmádní nádech. Na začátku normalizace byl proto uložen do trezoru a nesměl se promítat.

Vzpomínka na tři rána v českém lese (1966)

 Před rokem

 Od 19. do 25. září 1966 se na území ČSSR uskutečnilo do té doby největší společné cvičení čtyř armád Varšavské smlouvy nazvané „Vltava“. Účastnilo se ho kolem 90 tisíc vojáků a tisíce kusů vojenské techniky. Vedle zfilmovaného štábního rozboru cvičení i kratších propagačních filmů ze cvičení vznikl také umělecký dokumentární film režiséra Ivana Baladi (*1936) „Vzpomínka na tři rána v českém lese“. Balaďa se na rozdíl od jiných režisérů díval na cvičení z úhlu pohledu prostého vojáka a v komentáři interpretovaném Janem Třískou jízlivě přemítal o smyslu takových cvičení. Promyšlenou střihovou skladbou pak Balaďa zvyšoval sarkastický účinek, čímž film získal až protiarmádní nádech. Na začátku normalizace byl proto uložen do trezoru a nesměl se promítat.

Mig-15 (1960)

 Československo se v padesátých letech stalo jedním z licenčních výrobců legendárního MiGu 15. Z Aera Vodochody vzešly tisíce kusů. Dokument z produkce Armádního filmového studia ukazuje, že sestavit tento proudový letoun od výkresu po létající stroj, bylo velmi náročné.

Mig-15 (1960)

 Před rokem

 Československo se v padesátých letech stalo jedním z licenčních výrobců legendárního MiGu 15. Z Aera Vodochody vzešly tisíce kusů. Dokument z produkce Armádního filmového studia ukazuje, že sestavit tento proudový letoun od výkresu po létající stroj, bylo velmi náročné.

Střežíme hranice (1946)

 Film „Střežíme hranice“ vyrobilo v roce 1946 filmové oddělení hlavní správy výchovy a osvěty, které bylo obnoveno už v létě roku 1945. Příkladem dokumentárního filmu, který se povedlo dovést alespoň do podoby dokončeného filmového díla, je krátký snímek „Střežíme hranice“. Jeho autorem byl Jaroslav Váchal, ale na počátku filmu se na něm podílel také K. M. Walló, později známý jako průkopník českého dabingu. Film byl natočen v Krkonoších během zimního lyžařského výcviku vojáků československé armády. Na začátku filmu byla recitována báseň vracející se k traumatu likvidace československého státu v jeho původních hranicích v letech 1938-39. Posléze následovaly záběry z jednotlivých fází výcviku na lyžích, včetně záchrany zraněného ve vysokohorských podmínkách. Ačkoliv se kamera snažila o výtvarné řešení záběrů upomínající na postupy známé z vojenských filmů konce 30. let, celkový výsledek byl málo přesvědčivý.

Střežíme hranice (1946)

 Před rokem

 Film „Střežíme hranice“ vyrobilo v roce 1946 filmové oddělení hlavní správy výchovy a osvěty, které bylo obnoveno už v létě roku 1945. Příkladem dokumentárního filmu, který se povedlo dovést alespoň do podoby dokončeného filmového díla, je krátký snímek „Střežíme hranice“. Jeho autorem byl Jaroslav Váchal, ale na počátku filmu se na něm podílel také K. M. Walló, později známý jako průkopník českého dabingu. Film byl natočen v Krkonoších během zimního lyžařského výcviku vojáků československé armády. Na začátku filmu byla recitována báseň vracející se k traumatu likvidace československého státu v jeho původních hranicích v letech 1938-39. Posléze následovaly záběry z jednotlivých fází výcviku na lyžích, včetně záchrany zraněného ve vysokohorských podmínkách. Ačkoliv se kamera snažila o výtvarné řešení záběrů upomínající na postupy známé z vojenských filmů konce 30. let, celkový výsledek byl málo přesvědčivý.

Nepokořená křídla (1990)

 V roce 1989 se československá veřejnost začala dozvídat podrobnosti o našich letcích, kteří za 2. světové války bojovali ve velké Británii. Armádní filmaři se hned chopili příležitosti a do dokumentu o československých stíhačích použili i materiály z roku 1967, které se tehdy na veřejnost nedostaly. O bojových zkušenostech ve snímku hovoří většina z našich nejznámějších letců.

Nepokořená křídla (1990)

 Před rokem

 V roce 1989 se československá veřejnost začala dozvídat podrobnosti o našich letcích, kteří za 2. světové války bojovali ve velké Británii. Armádní filmaři se hned chopili příležitosti a do dokumentu o československých stíhačích použili i materiály z roku 1967, které se tehdy na veřejnost nedostaly. O bojových zkušenostech ve snímku hovoří většina z našich nejznámějších letců.

Cíl: Svoboda (1990)

 Západní odboj nepatřil před rokem 1989 mezi často zmiňovaná témata. Proto se Československý armádní film snažil po roce 1989 splatit tento dluh řadou dokumentárních filmů s tímto námětem. Přímo o československé 311. bombardovací peruti a jejích příslušnících vznikl v roce 1990 v ČAF dokumentární film „Cíl: Svoboda“. Režisér Karel Forst v něm kombinuje archivní válečné filmové materiály s výpověďmi bývalých příslušníků 311. perutě natočené v roce 1967. Na své válečné zážitky i pozdější komunistickou perzekuci ve filmu vzpomínají letci a bývalí příslušníci 311. perutě - Alois Konopický, Marcel Ludikar, Emil Mikulenka, Zdeněk Procházka, Jan Říha, Ladislav Snídal, Alois Šiška, Miroslav Vild, Jan Wiener a Václav Žatecký.

Cíl: Svoboda (1990)

 Před rokem

 Západní odboj nepatřil před rokem 1989 mezi často zmiňovaná témata. Proto se Československý armádní film snažil po roce 1989 splatit tento dluh řadou dokumentárních filmů s tímto námětem. Přímo o československé 311. bombardovací peruti a jejích příslušnících vznikl v roce 1990 v ČAF dokumentární film „Cíl: Svoboda“. Režisér Karel Forst v něm kombinuje archivní válečné filmové materiály s výpověďmi bývalých příslušníků 311. perutě natočené v roce 1967. Na své válečné zážitky i pozdější komunistickou perzekuci ve filmu vzpomínají letci a bývalí příslušníci 311. perutě - Alois Konopický, Marcel Ludikar, Emil Mikulenka, Zdeněk Procházka, Jan Říha, Ladislav Snídal, Alois Šiška, Miroslav Vild, Jan Wiener a Václav Žatecký.

Cesta domů po 45 letech (1990)

 Záběry z výcviku i pozdějšího nasazení na bojišti v kontinentální Evropě byly pod vedením kpt. Miroslava Tillera průběžně pořizovány československými vojenskými kameramany (kpt. Miloš Novák, rt. Václav Kepák a voj. Kurt Goldberger) a v roce 1945 poprvé sestříhány do podoby uceleného dokumentárního filmu o československých pozemních jednotkách na západní frontě nazvaného „Cesta domů“. V době, kdy se drtivá většina filmů stále ještě natáčela černobíle, bylo použití barevného negativu Kodachrome při práci na tomto filmu průkopnickým počinem. Z filmu „Cesta domů“ v roce 1990 rozsáhle citoval režisér Československého armádního filmu Karel Forst (1928-2012) do středometrážního střihového filmu „Cesta domů po 45 letech“, který krátce po Sametové revoluci připomněl do té doby různými způsoby upozaďovanou historii Československé samostatné obrněné brigády.

Cesta domů po 45 letech (1990)

 Před rokem

 Záběry z výcviku i pozdějšího nasazení na bojišti v kontinentální Evropě byly pod vedením kpt. Miroslava Tillera průběžně pořizovány československými vojenskými kameramany (kpt. Miloš Novák, rt. Václav Kepák a voj. Kurt Goldberger) a v roce 1945 poprvé sestříhány do podoby uceleného dokumentárního filmu o československých pozemních jednotkách na západní frontě nazvaného „Cesta domů“. V době, kdy se drtivá většina filmů stále ještě natáčela černobíle, bylo použití barevného negativu Kodachrome při práci na tomto filmu průkopnickým počinem. Z filmu „Cesta domů“ v roce 1990 rozsáhle citoval režisér Československého armádního filmu Karel Forst (1928-2012) do středometrážního střihového filmu „Cesta domů po 45 letech“, který krátce po Sametové revoluci připomněl do té doby různými způsoby upozaďovanou historii Československé samostatné obrněné brigády.

Československá vojenská jednotka v SSSR před odjezdem na frontu (1943)

 Film dokumentuje působení 1. československého samostatného polního praporu v SSSR v období od konce roku 1942 do 30. ledna 1943. Prapor se formoval a cvičil od února 1942 v Buzuluku. Celý film je tématicky rozdělen do tří částí. První ukazuje výcvik jednotky v zimě 1942-1943 včetně střeleb z minometu a protitankové pušky PTRD. Druhou část tvoří slavnostní předání bojové zástavy 1. československému samostatnému praporu dne 27. ledna 1943 v Buzuluku. Veliteli praporu plk. Ludvíku Svobodovi ji předává náčelník vojenské mise vlády ČSR u vlády SSSR plk. Heliodor Píka. Slavnost je zakončena přehlídkou jednotky. Závěr filmu zachycuje loučení příslušníků jednotky a odjezd 1. československého samostatného praporu v SSSR na frontu dne 30. ledna 1943.

Československá vojenská jednotka v SSSR před odjezdem na frontu (1943)

 Před rokem

 Film dokumentuje působení 1. československého samostatného polního praporu v SSSR v období od konce roku 1942 do 30. ledna 1943. Prapor se formoval a cvičil od února 1942 v Buzuluku. Celý film je tématicky rozdělen do tří částí. První ukazuje výcvik jednotky v zimě 1942-1943 včetně střeleb z minometu a protitankové pušky PTRD. Druhou část tvoří slavnostní předání bojové zástavy 1. československému samostatnému praporu dne 27. ledna 1943 v Buzuluku. Veliteli praporu plk. Ludvíku Svobodovi ji předává náčelník vojenské mise vlády ČSR u vlády SSSR plk. Heliodor Píka. Slavnost je zakončena přehlídkou jednotky. Závěr filmu zachycuje loučení příslušníků jednotky a odjezd 1. československého samostatného praporu v SSSR na frontu dne 30. ledna 1943.

Pozůstalost 38 (1969)

 Třicáté výročí mnichovské dohody si na podzim roku 1968 připomínalo Československo v mimořádně zjitřené atmosféře. Národní trauma z roku 1938, kdy bylo Československo západními velmocemi vydáno napospas nacistickému Německu, a k boji připravená československá armáda se bez boje stáhla, se oživilo okupací země pěti armádami Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpna 1968. Pro účely natáčení autoři filmu vyhledali členy někdejších osádek několika pevnostních srubů ve východních Čechách, dovezli je na místo jejich tehdejšího působiště a natočili s nimi reportáž. Ve vzpomínkách pamětníků podnícených autentickými prostory ožil tehdejší traumatický zážitek, kdy museli uposlechnout rozkaz a bez výstřelu opustit pevnosti, z nichž byli odhodláni bránit Československo proti Hitlerovi.

Pozůstalost 38 (1969)

 Před rokem

 Třicáté výročí mnichovské dohody si na podzim roku 1968 připomínalo Československo v mimořádně zjitřené atmosféře. Národní trauma z roku 1938, kdy bylo Československo západními velmocemi vydáno napospas nacistickému Německu, a k boji připravená československá armáda se bez boje stáhla, se oživilo okupací země pěti armádami Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpna 1968. Pro účely natáčení autoři filmu vyhledali členy někdejších osádek několika pevnostních srubů ve východních Čechách, dovezli je na místo jejich tehdejšího působiště a natočili s nimi reportáž. Ve vzpomínkách pamětníků podnícených autentickými prostory ožil tehdejší traumatický zážitek, kdy museli uposlechnout rozkaz a bez výstřelu opustit pevnosti, z nichž byli odhodláni bránit Československo proti Hitlerovi.

Modrý den (1953)

 Dokumentární film „Modrý den“ patří k nejvýraznějším uměleckým reportážím, které v 50. letech Československý armádní film natočil. Vlastní téma, kterým byl vojenský letecký den uspořádaný za osobní účasti prezidenta republiky a vrchního velitele československé branné moci Antonína Zápotockého, bylo zapuštěno do obecnějšího lyricky laděného vyprávěcího rámce. Film byl tak především poctou složenou vojenskému letectví jako nejmodernějšímu druhu zbraně a holdem vojenským pilotům vynikajícím mistrným ovládáním letecké techniky.

Modrý den (1953)

 Před rokem

 Dokumentární film „Modrý den“ patří k nejvýraznějším uměleckým reportážím, které v 50. letech Československý armádní film natočil. Vlastní téma, kterým byl vojenský letecký den uspořádaný za osobní účasti prezidenta republiky a vrchního velitele československé branné moci Antonína Zápotockého, bylo zapuštěno do obecnějšího lyricky laděného vyprávěcího rámce. Film byl tak především poctou složenou vojenskému letectví jako nejmodernějšímu druhu zbraně a holdem vojenským pilotům vynikajícím mistrným ovládáním letecké techniky.

Dálnice (1980)

 Dokumentární film „Dálnice“ natočil Československý armádní film na podzim roku 1980 během vojenského cvičení mezi 136. a 139. kilometrem nedávno dokončené dálnice D1 propojující dvě největší česká města Prahu a Brno. Tato část dálnice u Stránecké Zhoře byla záměrně postavena tak, aby ji po odstranění svodidel a dopravního značení bylo možné použít jako vzletovou a přistávací dráhu pro vojenské stíhací letouny, které v té době byly ve výzbroji Československé lidové armády.

Dálnice (1980)

 Před rokem

 Dokumentární film „Dálnice“ natočil Československý armádní film na podzim roku 1980 během vojenského cvičení mezi 136. a 139. kilometrem nedávno dokončené dálnice D1 propojující dvě největší česká města Prahu a Brno. Tato část dálnice u Stránecké Zhoře byla záměrně postavena tak, aby ji po odstranění svodidel a dopravního značení bylo možné použít jako vzletovou a přistávací dráhu pro vojenské stíhací letouny, které v té době byly ve výzbroji Československé lidové armády.

Konec experimentu (1968/1990)

 Ani armádní filmaři v srpnu 1968 nezaháleli, naopak, natočili řadu unikátních záběrů. Kromě pražských ulic natáčeli také ve vinohradské nemocnici, uslyšíte rozhovory s lidmi, které postřelili sovětští vojáci a také s jejich ošetřujícími lékaři. V dokumentu Konec experimentu uslyšíte také Emila Zátopka, který vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa tvrdě odsoudil. Podíváte se i do kasáren, kde naši vojáci museli překousnout další porážku bez boje. Dokument byl sice natočen už v roce 1968, dokončen ale mohl být až po listopadu 1989.

Konec experimentu (1968/1990)

 Před rokem

 Ani armádní filmaři v srpnu 1968 nezaháleli, naopak, natočili řadu unikátních záběrů. Kromě pražských ulic natáčeli také ve vinohradské nemocnici, uslyšíte rozhovory s lidmi, které postřelili sovětští vojáci a také s jejich ošetřujícími lékaři. V dokumentu Konec experimentu uslyšíte také Emila Zátopka, který vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa tvrdě odsoudil. Podíváte se i do kasáren, kde naši vojáci museli překousnout další porážku bez boje. Dokument byl sice natočen už v roce 1968, dokončen ale mohl být až po listopadu 1989.

ČaBT - Motostřelci (1978)

 V 70. letech natočili armádní filmaři každoročně několik dílů cyklu Člověk a bojová technika. V roce 1978 přišli na řadu Motostřelci. Seznámíte se s obrněnými vozidly československé výroby OT-62 a OT-64, ale také v Československu s licenčně vyráběnými vozidly BVP.

ČaBT - Motostřelci (1978)

 Před rokem

 V 70. letech natočili armádní filmaři každoročně několik dílů cyklu Člověk a bojová technika. V roce 1978 přišli na řadu Motostřelci. Seznámíte se s obrněnými vozidly československé výroby OT-62 a OT-64, ale také v Československu s licenčně vyráběnými vozidly BVP.

ČaBT -  Služba zásobování pohonnými hmotami (1977)

 Moderní armáda se bez pohonných hmot neobejde. Je tomu tak v současnosti a bylo tomu tak i v roce 1977, kdy vznikl další díl cyklu Člověk a bojová technika. Podívejte se, jak se tehdy vojáci vypořádali s problémem zásobování PHM.

ČaBT - Služba zásobování pohonnými hmotami (1977)

 Před rokem

 Moderní armáda se bez pohonných hmot neobejde. Je tomu tak v současnosti a bylo tomu tak i v roce 1977, kdy vznikl další díl cyklu Člověk a bojová technika. Podívejte se, jak se tehdy vojáci vypořádali s problémem zásobování PHM.

Člověk a bojová technika - Tankisté (1977)

 V rámci cyklu Člověk a bojová technika se armádní filmaři zaměřili na tankisty. Porovnali tehdy moderní stroje s těmi druhoválečnými a ukázali, jaké technické vymoženosti v roce 1977 oceloví obři ukrývají ve svém nitru.

Člověk a bojová technika - Tankisté (1977)

 Před rokem

 V rámci cyklu Člověk a bojová technika se armádní filmaři zaměřili na tankisty. Porovnali tehdy moderní stroje s těmi druhoválečnými a ukázali, jaké technické vymoženosti v roce 1977 oceloví obři ukrývají ve svém nitru.

Člověk a bojová technika - Ženisté (1976)

 Další díl z cyklu Člověk a bojová technika. Tvůrci z Armádního filmu se tentokrát zaměřili na ženisty. Ukážou, jakou používaly tyto jednotky v polovině 70. let 20. století techniku, a jak probíhal jejich výcvik. Teoretický i praktický.

Člověk a bojová technika - Ženisté (1976)

 Před rokem

 Další díl z cyklu Člověk a bojová technika. Tvůrci z Armádního filmu se tentokrát zaměřili na ženisty. Ukážou, jakou používaly tyto jednotky v polovině 70. let 20. století techniku, a jak probíhal jejich výcvik. Teoretický i praktický.

ČaBT - Dělostřelectvo a raketové vojsko (1976)

 Jedním z dílů cyklu Člověk a bojová technika byl i dokument Dělostřelectvo a raketové vojsko. Vznikl v roce 1976 a je samozřejmě poplatný svojí době. Pokud ale nebudete příliš vnímat politicky zabarvený komentář, je tento snímek zajímavým dokladem o výzbroji československé armády té doby.

ČaBT - Dělostřelectvo a raketové vojsko (1976)

 Před rokem

 Jedním z dílů cyklu Člověk a bojová technika byl i dokument Dělostřelectvo a raketové vojsko. Vznikl v roce 1976 a je samozřejmě poplatný svojí době. Pokud ale nebudete příliš vnímat politicky zabarvený komentář, je tento snímek zajímavým dokladem o výzbroji československé armády té doby.

Člověk a bojová technika (1974)

 V době tuhé normalizace potřebovala Československá lidová armáda občanům vysvětlit, že je kvalitní, moderní a navíc téměř automatizovaná. To, co musela předchozí generace vojáků dělat holýma rukama, teď už prý zvládly stroje. Proto vznikl v polovině 70. let 20. století cyklus dokumentů Člověk a bojová technika.

Člověk a bojová technika (1974)

 Před rokem

 V době tuhé normalizace potřebovala Československá lidová armáda občanům vysvětlit, že je kvalitní, moderní a navíc téměř automatizovaná. To, co musela předchozí generace vojáků dělat holýma rukama, teď už prý zvládly stroje. Proto vznikl v polovině 70. let 20. století cyklus dokumentů Člověk a bojová technika.

Střelba z vozidel (1957)

 Po úderu atomovými zbraněmi měly československé jednotky postupovat rychlým přesunem na automobilech a likvidovat nepřátelský odpor. Na sesedání z aut nebyl čas, vojáci se proto museli koncem 50. let učit střílet přímo z korby nebo z kabiny. O tom "jak na to", je tento film.

Střelba z vozidel (1957)

 Před rokem

 Po úderu atomovými zbraněmi měly československé jednotky postupovat rychlým přesunem na automobilech a likvidovat nepřátelský odpor. Na sesedání z aut nebyl čas, vojáci se proto museli koncem 50. let učit střílet přímo z korby nebo z kabiny. O tom "jak na to", je tento film.

Příprava vrtulníku Mi-24D

 V době, kdy se vrtulníky Mi-24 zanedlouho definitivně rozloučí s českým nebem, podíváme se na začátek jejich kariéry u nás. Oproti tehdejším strojům byly Hindy v Československém letectvu úplným zjevením. není divu, že se kvůli jejich obsluze muselo natočit hned několik instruktážních filmů. Příprava vrtulníku Mi-24D z roku 1982 je jedním z nich.

Příprava vrtulníku Mi-24D

 Před rokem

 V době, kdy se vrtulníky Mi-24 zanedlouho definitivně rozloučí s českým nebem, podíváme se na začátek jejich kariéry u nás. Oproti tehdejším strojům byly Hindy v Československém letectvu úplným zjevením. není divu, že se kvůli jejich obsluze muselo natočit hned několik instruktážních filmů. Příprava vrtulníku Mi-24D z roku 1982 je jedním z nich.

Odstraňovanie následkov atomového napadnutia zásahom ZUO (1964)

 Cílem instruktážního filmu z roku 1964 je dát jednotkám, velitelům a štábům názornou pomůcku k osvojení si základních úkolů, které plní Záchranné a uvolňovací odřady (ZUO) při odstraňování následků jaderného napadení. V úvodu je divák seznámen s taktickou situací motostřeleckého pluku nasazeného do útoku, v jehož průběhu nepřítel provede dělostřeleckou raketou jaderný vzdušný úder o síle 10 kilotun. Film ukazuje, jak za této situace správně organizovat ZUO, jeho soustředění a zásah v místě úderu.

Odstraňovanie následkov atomového napadnutia zásahom ZUO (1964)

 Před rokem

 Cílem instruktážního filmu z roku 1964 je dát jednotkám, velitelům a štábům názornou pomůcku k osvojení si základních úkolů, které plní Záchranné a uvolňovací odřady (ZUO) při odstraňování následků jaderného napadení. V úvodu je divák seznámen s taktickou situací motostřeleckého pluku nasazeného do útoku, v jehož průběhu nepřítel provede dělostřeleckou raketou jaderný vzdušný úder o síle 10 kilotun. Film ukazuje, jak za této situace správně organizovat ZUO, jeho soustředění a zásah v místě úderu.

Vývoj a činnost turbokompresorového motoru (1956)

 V polovině padesátých let 20. století byly proudové motory pro mnohé stále ještě novinkou. Pracovníci Armádního filmu tedy dostali rozkaz vysvětlit obyčejným vojákům, jaký rozdíl je mezi pístovými a proudovými letouny. Snímek jednak názorně ukazuje rozdíly obou konstrukcí, jednak už pracuje s odbornými výpočty. Praktické příklady ukazuje ne rozdílech letounů Avia B-33, Let C-11 a Mig-15.

Vývoj a činnost turbokompresorového motoru (1956)

 Před rokem

 V polovině padesátých let 20. století byly proudové motory pro mnohé stále ještě novinkou. Pracovníci Armádního filmu tedy dostali rozkaz vysvětlit obyčejným vojákům, jaký rozdíl je mezi pístovými a proudovými letouny. Snímek jednak názorně ukazuje rozdíly obou konstrukcí, jednak už pracuje s odbornými výpočty. Praktické příklady ukazuje ne rozdílech letounů Avia B-33, Let C-11 a Mig-15.

9K72 (Elbrus) Organizace a provádění technického ošetřování pozemního zařízení raketového kompletu

 Komplet 9K72 „Elbrus“ se poprvé předvedl na přehlídce na Rudém náměstí 7. listopadu 1965. Jeho součástí je raketa R-17 „Elbrus“, exportovaná pod označením R-300 a na Západě známá jako SS-1 „Scud-B“ a víceúčelové těžké vozidlo MAZ-543 „Uragan“, dílo Minského automobilového závodu. V československé armádě byl raketový komplet zařazen u armádních a frontových raketových brigád od sedmdesátých do začátku devadesátých let.

9K72 (Elbrus) Organizace a provádění technického ošetřování pozemního zařízení raketového kompletu

 Před rokem

 Komplet 9K72 „Elbrus“ se poprvé předvedl na přehlídce na Rudém náměstí 7. listopadu 1965. Jeho součástí je raketa R-17 „Elbrus“, exportovaná pod označením R-300 a na Západě známá jako SS-1 „Scud-B“ a víceúčelové těžké vozidlo MAZ-543 „Uragan“, dílo Minského automobilového závodu. V československé armádě byl raketový komplet zařazen u armádních a frontových raketových brigád od sedmdesátých do začátku devadesátých let.

9K52 - Organizace a provádění technického ošetřování pozemního zařízení raketového kompletu

 Mobilní raketový systém 9K52 Luna-M byl vyvrcholením konstrukční rodiny taktických raket, pod kódovým označením NATO známých jako FROG (Free Rocket Over Ground). Vývoj komplexu proběhl počátkem 60. let. Komplexy 9K52 doznaly značného rozšíření, a tak není divu, že se zúčastnily řady lokálních konfliktů.Do ČSLA byly tyto systémy zařazovány od roku 1966, kdy postupně začaly nahrazovat starší typ 2K6 Luna. 9K52 se stávaly výzbrojí oddílů vojskových raket u motostřeleckých a tankových divizí.

9K52 - Organizace a provádění technického ošetřování pozemního zařízení raketového kompletu

 Před rokem

 Mobilní raketový systém 9K52 Luna-M byl vyvrcholením konstrukční rodiny taktických raket, pod kódovým označením NATO známých jako FROG (Free Rocket Over Ground). Vývoj komplexu proběhl počátkem 60. let. Komplexy 9K52 doznaly značného rozšíření, a tak není divu, že se zúčastnily řady lokálních konfliktů.Do ČSLA byly tyto systémy zařazovány od roku 1966, kdy postupně začaly nahrazovat starší typ 2K6 Luna. 9K52 se stávaly výzbrojí oddílů vojskových raket u motostřeleckých a tankových divizí.

Voda stoupá (1969)

 Filmy z prostředí Pohraniční stráže natočené Armádním filmem nebyly pod politickým dozorem příslušných míst často ničím jiným, než příkladnou propagandou. Jednou z výjimek byl film „Voda stoupá“ z roku 1969. Jeho tématem byly povodně na řece Dyji v oblasti státní hranice s Rakouskem. Mladý režisér Petr Ruttner (1942) natočil krátký dokumentární film, který vedle leitmotivu povodní bez obalu ukazoval životní podmínky vojáků Pohraniční stráže v této oblasti. Namísto kašírovaných ideálních obrazů a oficiální rétoriky poukázal na nekulturnost vojenského prostředí, špínu, zaostalost, nudu a absurditu služby u pohraničníků. Zároveň však tuto kritiku neprovedl prvoplánově, ale s nadhledem a bez slova komentáře.

Voda stoupá (1969)

 Před rokem

 Filmy z prostředí Pohraniční stráže natočené Armádním filmem nebyly pod politickým dozorem příslušných míst často ničím jiným, než příkladnou propagandou. Jednou z výjimek byl film „Voda stoupá“ z roku 1969. Jeho tématem byly povodně na řece Dyji v oblasti státní hranice s Rakouskem. Mladý režisér Petr Ruttner (1942) natočil krátký dokumentární film, který vedle leitmotivu povodní bez obalu ukazoval životní podmínky vojáků Pohraniční stráže v této oblasti. Namísto kašírovaných ideálních obrazů a oficiální rétoriky poukázal na nekulturnost vojenského prostředí, špínu, zaostalost, nudu a absurditu služby u pohraničníků. Zároveň však tuto kritiku neprovedl prvoplánově, ale s nadhledem a bez slova komentáře.

Silnice jim nevadí (1967)

 Krátký dokumentární film „Silnice jim nevadí“ byl věnován vojenským řidičům. Na rozdíl od hraných agitek pateticky varujících před porušováním předpisů (zejména tzv. černé jízdy) z 50. let, ale také reklamně pojatých náborových filmů ze 70. let, se tento film soustředil spíše na představení této profese z lidské perspektivy vciťující se do životního světa vojenských řidičů.

Silnice jim nevadí (1967)

 Před rokem

 Krátký dokumentární film „Silnice jim nevadí“ byl věnován vojenským řidičům. Na rozdíl od hraných agitek pateticky varujících před porušováním předpisů (zejména tzv. černé jízdy) z 50. let, ale také reklamně pojatých náborových filmů ze 70. let, se tento film soustředil spíše na představení této profese z lidské perspektivy vciťující se do životního světa vojenských řidičů.

Cesta k výšinám (1977)

 Stát se stíhacím pilotem bylo složité v jakékoli době. Snímek Cesta k výšinám popisuje studium na Vysoké vojenské letecké škole SNP v Košicích ve druhé polovině sedmdesátých let. Co musel tehdy umět kandidát na vojenského pilota a dá se někdejší výcvik srovnávat s tím, kterým procházejí armádní letci v současnosti? Podívejte se.

Cesta k výšinám (1977)

 Před rokem

 Stát se stíhacím pilotem bylo složité v jakékoli době. Snímek Cesta k výšinám popisuje studium na Vysoké vojenské letecké škole SNP v Košicích ve druhé polovině sedmdesátých let. Co musel tehdy umět kandidát na vojenského pilota a dá se někdejší výcvik srovnávat s tím, kterým procházejí armádní letci v současnosti? Podívejte se.

Je to paráda (1990)

 Hradní stráž prošla hned po listopadu 1989 velkou vizuální změnou. Jednak dostala nové uniformy od Theodora Pištěka, jednak získala zbrusu nové motorky značky BMW. První zahraniční návštěvou, kterou na těchto motocyklech příslušníci Hradní stráže doprovázeli, byl papež Jan Pavel II., který do Československa přijel v dubnu 1990.

Je to paráda (1990)

 Před rokem

 Hradní stráž prošla hned po listopadu 1989 velkou vizuální změnou. Jednak dostala nové uniformy od Theodora Pištěka, jednak získala zbrusu nové motorky značky BMW. První zahraniční návštěvou, kterou na těchto motocyklech příslušníci Hradní stráže doprovázeli, byl papež Jan Pavel II., který do Československa přijel v dubnu 1990.

Výsadkáři

 Na začátku 70. let sice už normalizace nastupovala i do ČSLA, ale stále ještě doznívala doba uvolnění. Právě v tomto mezičasí vznikl snímek Výsadkáři. Pokud na jeho začátku vydržíte snůšku ideologie, uvidíte velmi zajímavý film. Od poetického seskoku jednotky na cíl až po, na tu dobu, poměrně akční závěr.

Výsadkáři

 Před rokem

 Na začátku 70. let sice už normalizace nastupovala i do ČSLA, ale stále ještě doznívala doba uvolnění. Právě v tomto mezičasí vznikl snímek Výsadkáři. Pokud na jeho začátku vydržíte snůšku ideologie, uvidíte velmi zajímavý film. Od poetického seskoku jednotky na cíl až po, na tu dobu, poměrně akční závěr.

Vojenské muzeum (1981)

 Na sbírky Vojenského historického ústavu se armádní filmaři zaměřili hned několikrát. Snímek Vojenské muzeum ukazuje, v jakém stavu byly jednotlivé expozice v osmdesátých letech. Můžete vidět to, co už dnes bohužel není možné, třeba sbírky vystavené ve Schwarzenberském paláci na pražském Hradčanském náměstí. Svoje místo ve filmu dostalo také Letecké muzeum Kbely v čele s plk Janečkou, jeho zakladatelem.

Vojenské muzeum (1981)

 Před rokem

 Na sbírky Vojenského historického ústavu se armádní filmaři zaměřili hned několikrát. Snímek Vojenské muzeum ukazuje, v jakém stavu byly jednotlivé expozice v osmdesátých letech. Můžete vidět to, co už dnes bohužel není možné, třeba sbírky vystavené ve Schwarzenberském paláci na pražském Hradčanském náměstí. Svoje místo ve filmu dostalo také Letecké muzeum Kbely v čele s plk Janečkou, jeho zakladatelem.

Pokládání min z vrtulníku (1968)

 Dokument z doby, kdy československému vrtulníkovému letectvu vládly stroje Mi-4 a Mi-1. Snímek ukazuje názorný postup, jak vybudovat obří minová pole v co nejkratším čase, a tím zadržet postupující nepřátelské jednotky. Používalo se nízko letících vrtulníků Mi-4, které dokázaly unést až tunu a půl min.

Pokládání min z vrtulníku (1968)

 Před rokem

 Dokument z doby, kdy československému vrtulníkovému letectvu vládly stroje Mi-4 a Mi-1. Snímek ukazuje názorný postup, jak vybudovat obří minová pole v co nejkratším čase, a tím zadržet postupující nepřátelské jednotky. Používalo se nízko letících vrtulníků Mi-4, které dokázaly unést až tunu a půl min.

Provoz a údržba letadel (1984)

 Jakým způsobem probíhala v polovině osmdesátých let údržba strojů čekoslovenského letectva? Dokument Armádního filmu se zaměřuje na ošetření letounů Mig-23 BN a vrtulníků Mi-24 před letem a po letu. Původně byl snímek instruktážním filmem pro tehdejší pozemní personál, dnes už spíše filmem pro pamětníky. .

Provoz a údržba letadel (1984)

 Před rokem

 Jakým způsobem probíhala v polovině osmdesátých let údržba strojů čekoslovenského letectva? Dokument Armádního filmu se zaměřuje na ošetření letounů Mig-23 BN a vrtulníků Mi-24 před letem a po letu. Původně byl snímek instruktážním filmem pro tehdejší pozemní personál, dnes už spíše filmem pro pamětníky. .

Zahlubovací zařízení na tanku T-55A a T-54AM

 Za bojové situace v otevřeném a rovinatém terénu je tank vystaven pozorování, zásahům střel a ničivým účinkům jaderných zbraní. Nejúčinnější ochranu pak skýtá okop či kryt vyhloubený v zemi. Osádce tanku trvá ruční vyhloubení okopu minimálně 48 hodin a je značně vyčerpávající. Tento problém řeší přídavné zahlubovací zařízení umožňující tanku vyhloubit si okop sám za využití své tažné síly a výkonu motoru. S jeho využitím trvá hloubení okopu v běžných zeminách 15-20 minut. Popisu a obsluze tohoto zařízení se věnuje instruktážní film z roku 1975.

Zahlubovací zařízení na tanku T-55A a T-54AM

 Před rokem

 Za bojové situace v otevřeném a rovinatém terénu je tank vystaven pozorování, zásahům střel a ničivým účinkům jaderných zbraní. Nejúčinnější ochranu pak skýtá okop či kryt vyhloubený v zemi. Osádce tanku trvá ruční vyhloubení okopu minimálně 48 hodin a je značně vyčerpávající. Tento problém řeší přídavné zahlubovací zařízení umožňující tanku vyhloubit si okop sám za využití své tažné síly a výkonu motoru. S jeho využitím trvá hloubení okopu v běžných zeminách 15-20 minut. Popisu a obsluze tohoto zařízení se věnuje instruktážní film z roku 1975.

Doopravdy (1991)

 23. září 1990 odsouhlasilo tehdejší Federální shromáždění ČSFR účast československé protichemické jednotky v Perském zálivu. Za pouhé dva měsíce byl proveden výběr dobrovolníků a příprava techniky. V únoru 1991 bylo 169 našich vojáků přepraveno do Saudské Arábie. O tom všem je dokument Doopravdy. Profesionální záběry z Československa jsou propojeny s amatérskými, které natočili sami vojáci ve válce o Kuvajt.

Doopravdy (1991)

 Před rokem

 23. září 1990 odsouhlasilo tehdejší Federální shromáždění ČSFR účast československé protichemické jednotky v Perském zálivu. Za pouhé dva měsíce byl proveden výběr dobrovolníků a příprava techniky. V únoru 1991 bylo 169 našich vojáků přepraveno do Saudské Arábie. O tom všem je dokument Doopravdy. Profesionální záběry z Československa jsou propojeny s amatérskými, které natočili sami vojáci ve válce o Kuvajt.

Volný vzdušný boj (1958)

 Volný vzdušný boj zvládnou jen ti nejlepší z nejlepších. Jak ale v roce koncem padesátých let vypadal nácvik této disciplíny? Přesně o tom točili armádní filmaři v roce 1958. Migy 15 startující z letiště Hradčany a popis dvou pilotů, jak probíhal jejich souboj. Získá titul Mistra vzdušného boje Karel nebo Jirka?

Volný vzdušný boj (1958)

 Před rokem

 Volný vzdušný boj zvládnou jen ti nejlepší z nejlepších. Jak ale v roce koncem padesátých let vypadal nácvik této disciplíny? Přesně o tom točili armádní filmaři v roce 1958. Migy 15 startující z letiště Hradčany a popis dvou pilotů, jak probíhal jejich souboj. Získá titul Mistra vzdušného boje Karel nebo Jirka?

Velká zkouška (1956)

 Reportáž o zatěžkávací zkoušce našich nákladních automobilů Tatra 111 a Praga V 3 S, která byla uskutečněna na podzim 1956 cestou s plným nákladem přes tibetské velehory do tibetské Lhasy, která už byla šest let okupována čínskou armádou. Zajímavý dokument, ve kterém se Čechoslováci setkali Dalajlámou, pouhé tři roky před jeho odchodem do indického exilu.

Velká zkouška (1956)

 Před rokem

 Reportáž o zatěžkávací zkoušce našich nákladních automobilů Tatra 111 a Praga V 3 S, která byla uskutečněna na podzim 1956 cestou s plným nákladem přes tibetské velehory do tibetské Lhasy, která už byla šest let okupována čínskou armádou. Zajímavý dokument, ve kterém se Čechoslováci setkali Dalajlámou, pouhé tři roky před jeho odchodem do indického exilu.

Statečná srdce (1978)

 Před 40 lety, 2. března 1978 odstartoval do vesmíru československý kosmonaut Vladimír Remek. Armádní pilot se stal prvním kosmonautem z jiné země, než ze Sovětského svazu nebo Spojených států. Společně se sovětským kosmonautem Alexejem Gubarevem strávil v kosmu na vesmírné stanice Saljut-6 celkem osm dní. Komunistický režim letu samozřejmě účinně propagandisticky využil.

Statečná srdce (1978)

 Před 2 lety

 Před 40 lety, 2. března 1978 odstartoval do vesmíru československý kosmonaut Vladimír Remek. Armádní pilot se stal prvním kosmonautem z jiné země, než ze Sovětského svazu nebo Spojených států. Společně se sovětským kosmonautem Alexejem Gubarevem strávil v kosmu na vesmírné stanice Saljut-6 celkem osm dní. Komunistický režim letu samozřejmě účinně propagandisticky využil.

Letecký den 1955

 Unikátní snímek ze sbírek VHÚ Praha zachycuje přípravy na letecký den uspořádaný ke Dni československého letectva. Ten se konal v neděli 4. září 1955 na letišti v Ruzyni. Dokument ukazuje přelom dvou etap našeho letectva - konec pístových letounů a nástup proudových typpů. Uvidíte Svazarmovské stroje C-6 a Z-26 a armádní K-65, jeden z prvních vrtulníků HC-2, Migy-15 nebo kluzáky NK-14.

Letecký den 1955

 Před 2 lety

 Unikátní snímek ze sbírek VHÚ Praha zachycuje přípravy na letecký den uspořádaný ke Dni československého letectva. Ten se konal v neděli 4. září 1955 na letišti v Ruzyni. Dokument ukazuje přelom dvou etap našeho letectva - konec pístových letounů a nástup proudových typpů. Uvidíte Svazarmovské stroje C-6 a Z-26 a armádní K-65, jeden z prvních vrtulníků HC-2, Migy-15 nebo kluzáky NK-14.

Průzkumná skupina Otava (1958)

 Koncem padesátých let vznikl v armádním filmu výcvikový snímek Průzkumná skupina Otava. Režisér Václav Hapl jej ale pojal téměř jako akční hraný film, jehož metodická hodnota ustoupila do pozadí diváckému zážitku. Průzkumná skupina „Otava“ dostane za úkol zjistit palebná postavení „atomových kanónů“ americké armády dislokované v západním Německu. Svůj úkol splní, během pobytu v týlu nepřítele dokonce zajme cizího důstojníka a nazpět se nakonec s trochou štěstí dostane pomocí vrtulníku. Vedle svých estetických kvalit si však film uchovává také významnou dokumentační hodnotu dobové výzbroje, výstroje a služebních postupů v průzkumnických jednotkách

Průzkumná skupina Otava (1958)

 Před 2 lety

 Koncem padesátých let vznikl v armádním filmu výcvikový snímek Průzkumná skupina Otava. Režisér Václav Hapl jej ale pojal téměř jako akční hraný film, jehož metodická hodnota ustoupila do pozadí diváckému zážitku. Průzkumná skupina „Otava“ dostane za úkol zjistit palebná postavení „atomových kanónů“ americké armády dislokované v západním Německu. Svůj úkol splní, během pobytu v týlu nepřítele dokonce zajme cizího důstojníka a nazpět se nakonec s trochou štěstí dostane pomocí vrtulníku. Vedle svých estetických kvalit si však film uchovává také významnou dokumentační hodnotu dobové výzbroje, výstroje a služebních postupů v průzkumnických jednotkách

Praga V3S - 6. díl - Kontrolní prohlídka a každodenní ošetření

 Poslední díl vojenské video příručky na obsluhu středního nákladního a terénního automobilu Praga V3S se věnuje kontrolní prohlídce a každodennímu ošetření. Armádní řidič si tak mohl poměrně lehce zkontrolovat, jestli plní svoje povinnosti tak, jak by měl.

Praga V3S - 6. díl - Kontrolní prohlídka a každodenní ošetření

 Před 2 lety

 Poslední díl vojenské video příručky na obsluhu středního nákladního a terénního automobilu Praga V3S se věnuje kontrolní prohlídce a každodennímu ošetření. Armádní řidič si tak mohl poměrně lehce zkontrolovat, jestli plní svoje povinnosti tak, jak by měl.

Praga V3S - 5. díl - Zjišťování závad

 V pátém díle se obsluha středního nákladního terénního automobilu Praga V3S mohla dozvědět, jak odhalit nejběžnější závady na tomto vozidle a jak je odstraňovat. Film vznikl v Armádním filmovém studiu počátkem osmdesátých let.

Praga V3S - 5. díl - Zjišťování závad

 Před 2 lety

 V pátém díle se obsluha středního nákladního terénního automobilu Praga V3S mohla dozvědět, jak odhalit nejběžnější závady na tomto vozidle a jak je odstraňovat. Film vznikl v Armádním filmovém studiu počátkem osmdesátých let.

Praga V3S - 4. díl - Elektrické zařízení

 Ve 4. díle instruktážní série o obsluze středního nákladního automobilu Praga V3S došlo i na elektrické zařízení. Řidič se během necelých 20 minut v dokumentu seznámí s vybavením automobilu od akumulátorů po směrová světla a především s tím, jak se o tato zařízení starat.

Praga V3S - 4. díl - Elektrické zařízení

 Před 2 lety

 Ve 4. díle instruktážní série o obsluze středního nákladního automobilu Praga V3S došlo i na elektrické zařízení. Řidič se během necelých 20 minut v dokumentu seznámí s vybavením automobilu od akumulátorů po směrová světla a především s tím, jak se o tato zařízení starat.

Praga V3S - 3. díl - Řízení a brzdy

 Třetí díl armádního videomanuálu ke střednímu nákladnímu automobilu Praga V3S se zabývá výhradně údržbou řízení a brzd. Návod vznikl více než 30 let po zařazení "vejtřasky" do výzbroje ČSLA, Armádní film vytvořil tento seriál v roce 1982.

Praga V3S - 3. díl - Řízení a brzdy

 Před 2 lety

 Třetí díl armádního videomanuálu ke střednímu nákladnímu automobilu Praga V3S se zabývá výhradně údržbou řízení a brzd. Návod vznikl více než 30 let po zařazení "vejtřasky" do výzbroje ČSLA, Armádní film vytvořil tento seriál v roce 1982.

Praga V3S - 2. díl - Ošetřování soustav motoru T-912

 Zatímco první díl instruktážního seriálu o nejznámějším středním terénním autě ČSLA byl spíše obecného rázu, další pokračování jsou již už velmi podrobným návodem, jak se o Pragu V3S starat. Druhý díl se zabývá výhradně údržbou soustav motoru T-912.

Praga V3S - 2. díl - Ošetřování soustav motoru T-912

 Před 2 lety

 Zatímco první díl instruktážního seriálu o nejznámějším středním terénním autě ČSLA byl spíše obecného rázu, další pokračování jsou již už velmi podrobným návodem, jak se o Pragu V3S starat. Druhý díl se zabývá výhradně údržbou soustav motoru T-912.

Praga V3S - 1. díl Popis a obsluha

 Snad nejznámější československý nákladní vůz zná snad opravdu každý. Praga V3S byla nejrozšířenějším typem nákladního auta v československé armádě. Také proto vznikla v Armádním filmu šestidílná série dokumentů, která vojenské řidiče seznamovala s obsluhou a technikou přiděleného stroje.

Praga V3S - 1. díl Popis a obsluha

 Před 2 lety

 Snad nejznámější československý nákladní vůz zná snad opravdu každý. Praga V3S byla nejrozšířenějším typem nákladního auta v československé armádě. Také proto vznikla v Armádním filmu šestidílná série dokumentů, která vojenské řidiče seznamovala s obsluhou a technikou přiděleného stroje.

Tank T-55 AM2 "Kladivo"

 Tank T-55 AM2 vznikl v 80. letech 20. století modernizací původního T-55A. K nejzásadnějším úpravám patřilo použití systému řízení palby Kladivo, instalace systému detekce a indikace laserového ozáření SDIO a montáž přídavného pancéřování korby a věže. Modernizován byl stabilizátor kanónu, nová je i tepelná ochrana hlavně. Do výzbroje byly zařazeny ještě v rámci ČSLA v roce 1987, jejich vyřazování probíhalo na přelomu tisíciletí, tentokrát už z výzbroje AČR.

Tank T-55 AM2 "Kladivo"

 Před 2 lety

 Tank T-55 AM2 vznikl v 80. letech 20. století modernizací původního T-55A. K nejzásadnějším úpravám patřilo použití systému řízení palby Kladivo, instalace systému detekce a indikace laserového ozáření SDIO a montáž přídavného pancéřování korby a věže. Modernizován byl stabilizátor kanónu, nová je i tepelná ochrana hlavně. Do výzbroje byly zařazeny ještě v rámci ČSLA v roce 1987, jejich vyřazování probíhalo na přelomu tisíciletí, tentokrát už z výzbroje AČR.

Ukázka bojové techniky (1958)

 V květnu 1958 se účastníci Konference vzorných vojáků za odměnu jeli podívat, jakou nejnovější techniku tehdejší Československá armáda využívá. Zavítali k ženistům, kteří jim předvedli Minový rozkladač A, k tankistům, kteří se pochlubili středním tankem T-54. Na stanovišti letců byl k vidění, kromě jiných strojů, i bombardér Il-28.

Ukázka bojové techniky (1958)

 Před 2 lety

 V květnu 1958 se účastníci Konference vzorných vojáků za odměnu jeli podívat, jakou nejnovější techniku tehdejší Československá armáda využívá. Zavítali k ženistům, kteří jim předvedli Minový rozkladač A, k tankistům, kteří se pochlubili středním tankem T-54. Na stanovišti letců byl k vidění, kromě jiných strojů, i bombardér Il-28.

Přemístění a činnost velitelského pozorovacího stanoviště (1957)

 Další z instruktážních filmů Československé armády z padesátých let. Prostým vojínům měl ukázat, jak těžké úkoly musí plnit jejich velitelé v boji. Představuje přípravu na průlom nepřátelské obrany z chodu a zabezpečení velitelského stanoviště.

Přemístění a činnost velitelského pozorovacího stanoviště (1957)

 Před 2 lety

 Další z instruktážních filmů Československé armády z padesátých let. Prostým vojínům měl ukázat, jak těžké úkoly musí plnit jejich velitelé v boji. Představuje přípravu na průlom nepřátelské obrany z chodu a zabezpečení velitelského stanoviště.

Násilný přechod vodního toku zesíleného tankového pluku za boje v hloubce nepřátelské obrany (1959)

 V roce 1959 vytvořili armádní filmaři dokument s "jednoduchým" názvem Násilný přechod vodního toku zesíleného tankového pluku za boje v hloubce nepřátelské obrany. Film vznikl na speciálním cvičení v červnu 59. Velmi zajímavé jsou ukázky dobové techniky a taktiky.

Násilný přechod vodního toku zesíleného tankového pluku za boje v hloubce nepřátelské obrany (1959)

 Před 2 lety

 V roce 1959 vytvořili armádní filmaři dokument s "jednoduchým" názvem Násilný přechod vodního toku zesíleného tankového pluku za boje v hloubce nepřátelské obrany. Film vznikl na speciálním cvičení v červnu 59. Velmi zajímavé jsou ukázky dobové techniky a taktiky.

Výcvik vojína v obraně (1953)

 Středometrážní výcvikový film „Výcvik vojína v obraně“ patří mezi typické ukázky žánru první poloviny 50. let. Vedle teoretického úvodu na učebně se většina filmu odehrává ve vojenském výcvikovém prostoru a obsahuje praktické ukázky. Způsoby hloubení okopů v terénu jsou probírány natolik podrobně a zobrazení modelové situace je natolik nevěrohodné, že se tento film zařadil mezi studiové "legendy".

Výcvik vojína v obraně (1953)

 Před 2 lety

 Středometrážní výcvikový film „Výcvik vojína v obraně“ patří mezi typické ukázky žánru první poloviny 50. let. Vedle teoretického úvodu na učebně se většina filmu odehrává ve vojenském výcvikovém prostoru a obsahuje praktické ukázky. Způsoby hloubení okopů v terénu jsou probírány natolik podrobně a zobrazení modelové situace je natolik nevěrohodné, že se tento film zařadil mezi studiové "legendy".

Obrněný transportér BRDM-2 (1987)

 Pancéřované obojživelné průzkumné vozidlo s pohonem 4x4 BRDM-2, bylo navrženo na počátku šedesátých let. Umožňuje provádět radiační a chemický průzkum pochodových os, komunikací a terénu, radiační a chemické pozorování, vytyčování zamořených prostorů, orientační kontrolu zamoření osob, techniky, materiálu, potravin a vody, odběr vzorků kontaminované zeminy, potravin a vody, meteorologické pozorování a předávání zpráv o radiační a chemické situaci. Obrněný transportér je vyzbrojen 7,62mm kulometem PKT.

Obrněný transportér BRDM-2 (1987)

 Před 2 lety

 Pancéřované obojživelné průzkumné vozidlo s pohonem 4x4 BRDM-2, bylo navrženo na počátku šedesátých let. Umožňuje provádět radiační a chemický průzkum pochodových os, komunikací a terénu, radiační a chemické pozorování, vytyčování zamořených prostorů, orientační kontrolu zamoření osob, techniky, materiálu, potravin a vody, odběr vzorků kontaminované zeminy, potravin a vody, meteorologické pozorování a předávání zpráv o radiační a chemické situaci. Obrněný transportér je vyzbrojen 7,62mm kulometem PKT.

Obsluha školního proudového letounu C-29 (1962)

 Práce na projektu L-29 byly zahájeny v první polovině roku 1955. Prototyp XL-29 v Letňanech poprvé vzlétl 5. dubna 1959.O dva roky později se stroj účastnil srovnávacích testů v Moninu u Moskvy a zvítězil v soutěži o standardní cvičný proudový letoun zemí Varšavského paktu. Celkem bylo vyrobeno 3665 kusů.

Obsluha školního proudového letounu C-29 (1962)

 Před 2 lety

 Práce na projektu L-29 byly zahájeny v první polovině roku 1955. Prototyp XL-29 v Letňanech poprvé vzlétl 5. dubna 1959.O dva roky později se stroj účastnil srovnávacích testů v Moninu u Moskvy a zvítězil v soutěži o standardní cvičný proudový letoun zemí Varšavského paktu. Celkem bylo vyrobeno 3665 kusů.

OT 64 SKOT

 Obrněný transportér OT-64 SKOT (střední kolový obrněný transportér) patřil ve své době mezi nejpovedenější modely vojenské kolové techniky. Během slavnostní vojenské přehlídky v květnu 1965 a zároveň také na III. celostátní spartakiádě se OT-64 představil veřejnosti. Do roku 1971 bylo v československo-polské spolupráci vyrobeno více než šest tisíc kusů tohoto vozidla.

OT 64 SKOT

 Před 2 lety

 Obrněný transportér OT-64 SKOT (střední kolový obrněný transportér) patřil ve své době mezi nejpovedenější modely vojenské kolové techniky. Během slavnostní vojenské přehlídky v květnu 1965 a zároveň také na III. celostátní spartakiádě se OT-64 představil veřejnosti. Do roku 1971 bylo v československo-polské spolupráci vyrobeno více než šest tisíc kusů tohoto vozidla.

Obrněný transportér OT-62 (1963)

 Hydroreaktivní pohon, využití plastických hmot a vzduchotěsná korba s ventilačním zařízením, které umožňovalo dlouhodobý pobyt v zamořeném radioaktivním prostředí, patřily k technickým novinkám obojživelného transportéru domácí výroby, jehož přednosti předvedly dynamicky střižené záběry doprovázené takřka experimentálním zvukem během jízd na zkušebním okruhu, při ukázkách manévrování vozu ve vodě a jeho schopnosti vyjíždět do strmých břehů.

Obrněný transportér OT-62 (1963)

 Před 2 lety

 Hydroreaktivní pohon, využití plastických hmot a vzduchotěsná korba s ventilačním zařízením, které umožňovalo dlouhodobý pobyt v zamořeném radioaktivním prostředí, patřily k technickým novinkám obojživelného transportéru domácí výroby, jehož přednosti předvedly dynamicky střižené záběry doprovázené takřka experimentálním zvukem během jízd na zkušebním okruhu, při ukázkách manévrování vozu ve vodě a jeho schopnosti vyjíždět do strmých břehů.

Skies for the Trener - Nebe pro Trenéra (1967)

 Náš poválečný letecký průmysl dokázal vyprodukovat řadu strojů, které si získaly nehynoucí slávu doma i za hranicemi. Tou největší legendou byl Trenér z Moravanu Otrokovice. Na první pohled nevýrazný letoun s pístovým motorem, určený původně pro základní pilotní výcvik, ale později v některých verzích excelentní akrobatický stroj. Snímek Nebe pro Trenéra vznikl v roce 1967 pro společnost Omnipol, která jej promítala zahraničním zájemcům o tento letoun. Proto anglická verze.

Skies for the Trener - Nebe pro Trenéra (1967)

 Před 2 lety

 Náš poválečný letecký průmysl dokázal vyprodukovat řadu strojů, které si získaly nehynoucí slávu doma i za hranicemi. Tou největší legendou byl Trenér z Moravanu Otrokovice. Na první pohled nevýrazný letoun s pístovým motorem, určený původně pro základní pilotní výcvik, ale později v některých verzích excelentní akrobatický stroj. Snímek Nebe pro Trenéra vznikl v roce 1967 pro společnost Omnipol, která jej promítala zahraničním zájemcům o tento letoun. Proto anglická verze.

30mm protiletadlový dvojkanón vz. 53/59 (1960)

 Samohybný protiletadlový prostředek vznikl konstrukčním spojením dvou sériově vyráběných celků a to vozidla Praga V3S a 30mm PLdvK vz. 53. Z vozidla byl zachován motor a podvozek, na který byla umístěna lehce pancéřovaná karosérie chránící osádku proti účinkům střepin a do značné míry i proti střelbě z pěchotních zbraní. Podvozek vozidla byl vybaven zařízením pro vyloučení pérování zadních náprav při střelbě.

30mm protiletadlový dvojkanón vz. 53/59 (1960)

 Před 2 lety

 Samohybný protiletadlový prostředek vznikl konstrukčním spojením dvou sériově vyráběných celků a to vozidla Praga V3S a 30mm PLdvK vz. 53. Z vozidla byl zachován motor a podvozek, na který byla umístěna lehce pancéřovaná karosérie chránící osádku proti účinkům střepin a do značné míry i proti střelbě z pěchotních zbraní. Podvozek vozidla byl vybaven zařízením pro vyloučení pérování zadních náprav při střelbě.

Letištní ženijní příprava ovládnutého letiště (1980)

 Jak v co nejkratším čase zprovoznit dobyté nepřátelské letiště, aby z něj mohly operovat spojenecké letouny. Ani s pomocí ženistů a speciální techniky Československé lidové armády to v osmdesátých letech rozhodně nebyla hračka.

Letištní ženijní příprava ovládnutého letiště (1980)

 Před 2 lety

 Jak v co nejkratším čase zprovoznit dobyté nepřátelské letiště, aby z něj mohly operovat spojenecké letouny. Ani s pomocí ženistů a speciální techniky Československé lidové armády to v osmdesátých letech rozhodně nebyla hračka.

Zaminování (1951)

 Výcvikový film byl určen pro mužstvo, poddůstojníky a nižší velitele všech druhů vojsk k seznámení s různými způsoby zaminování a účinky min a nástrah v boji. Film detailně zobrazoval postupy při vytváření minového pole v terénu i využívání možností nástražných výbušnin v osadě. Závěrečná část filmu přibližovala, jakým způsobem miny a další nástražné výbušniny fungují v boji s postupujícím nepřítelem a jak se po boji obnovují minová pole.

Zaminování (1951)

 Před 2 lety

 Výcvikový film byl určen pro mužstvo, poddůstojníky a nižší velitele všech druhů vojsk k seznámení s různými způsoby zaminování a účinky min a nástrah v boji. Film detailně zobrazoval postupy při vytváření minového pole v terénu i využívání možností nástražných výbušnin v osadě. Závěrečná část filmu přibližovala, jakým způsobem miny a další nástražné výbušniny fungují v boji s postupujícím nepřítelem a jak se po boji obnovují minová pole.

Činnost osádky radiolokátoru SNAR 10 při průzkumu a řízení palby dělostřelectva (1980)

 Začátkem osmdesátých let zavedla Československá lidová armáda do výzbroje radiolokátor SNAR 10, určený k pozemnímu dělostřeleckému průzkumu a navádění palby. Radar byl postavený na podvozku sovětského pásového transportéru MT-LB. A protože se s novou technikou museli naši vojáci seznámit, vznikl i tento dokument. Imperialisté se o existenci nejnovější techniky nesměli dozvědět, proto byl snímek uváděn v režimu TAJNÝ.

Činnost osádky radiolokátoru SNAR 10 při průzkumu a řízení palby dělostřelectva (1980)

 Před 2 lety

 Začátkem osmdesátých let zavedla Československá lidová armáda do výzbroje radiolokátor SNAR 10, určený k pozemnímu dělostřeleckému průzkumu a navádění palby. Radar byl postavený na podvozku sovětského pásového transportéru MT-LB. A protože se s novou technikou museli naši vojáci seznámit, vznikl i tento dokument. Imperialisté se o existenci nejnovější techniky nesměli dozvědět, proto byl snímek uváděn v režimu TAJNÝ.

Komentáře